Na této straně začíná článek o rostlině:
Zákula japonská - Kerria japonica

— 527

Opylení děje se asi podobným způsobem, jak uvedeno bylo u tavolníku vrbolistého (na str. 521). Medoviny však (jako u druhu předch.) květy hmyzu neposkytují.

Roste porůznu na podobných místech a rozkvétá v týchž měsících jako předcházející. Škrobovitých, hlízovitě napuchlých, vonných a sladko-hořce chutnajících kořenů užívalo se dříve v lékařství. Z květů vařívají dosud někde thé pro pocení.

Z cizozemských rodů tohoto řádu zasluhuje zvláštní zmínky:

Zákula neboli kerie¹ japonská (Kerria¹ japonica DC., Judenpappel — obr. 803) — keř až 2 m vysoký, se zelenými, prutovitými větvemi, vejčitými, špičatými, 2krát pilovitými listy a úhlednými, u nás skoro vždy plnými, žlutým růžičkám podobnými květy, které jsou podobné stavby jako květy tavolníků, majíce 3—8 volných semeníků, dozrávajících (u nás však zřídka) v 1semenné měchýřky.

Pocházejíc z Japanu, odkudž již v předešlém století přivezena byla do Evropy, sází se u nás zhusta pro ozdobu v zahradách, někdy také v odrůdách panachiro-

¹) Ku poctě angl. zahradníka W. Kerra, který na počátku našeho století zavedl mnoho čínských rostlin do evropských zahrad.