Na této straně začíná článek o rostlině:
Tužebník obecný - Filipendula vulgaris

- 526 -

lodyhu, která se na vrcholku rozvětvuje v složitý kružel, zvláštní druh latovitého květenství, jež u rostlin dvouděložných jest velice vzácné¹. Listy jsou přetrhovaně lichozpeřené, složené z lístků střídavě zcela malých a velkých, podlouhle vejčitých a ostře, nestejně pilovitých; konečný lístek jest největší a hluboce rozeklán ve 3 laloky (zřídka v 5 laloků). Na rubu bývají lístky běloplsťnaté, tak že voda (rosa) k nim nelne a průduchů neucpává. Tím transpiraci nikdy se nepřekáží, což u rostliny, rostoucí nejraději na vlhkých místech, zvláště jest důležito. Na spodu řapíku mají listy polosrdčité, pilovité palisty. Drobné kvítky (F), objevující se v červnu a červenci, mají na okraji miskovité číšky 5 lístků kališních, 5 žlutavě bílých kor. plátků vonících hořkými mandlemi a 20 tyčinek ve 2 kruzích; místo třetího kruhu jsou vyvinuty pouhé nitky, srostlé ve vroubkovaný, žláznatý kroužek. Oproti oběma rodům předcházejícím tyčinky záhy po odkvetení opadávají. Pestíků (F) jest 5—8, obsahují po 2 vajíčkách a dospívají v jednosemenné, zobánkovité, lysé nažky (f), které se šroubovitě skrucují² a posléze nepukajíce opadávají.

Opylení děje se jednak xenogamií, t. j. pylem cizím, jejž přenáší hmyz, jednak geitonogamií, t. j. pylem, jenž padá s květů výše postavených na blizny květů sousedních, níže ležících, jednak autogamií neboli pylem téhož květu.

Roste hojně ve křovinách, u potoků a na vlhkých lukách. Dříve užívalo se ho v lékařství a z květů vyráběla se vonná vodička. Dosud vaří venkované v některých krajinách z listů a květů thé pro pocení.

2. Tužebník obecný neboli tlustokořenný (F. vulgaris Mönch., Spiraea³ filipendula³ L., Filipendula hexapetala⁴ Gilibert, Filipendelwurz - obr. 802) má kořeny (vedlejší) na konci většinou vřetenovitě napuchlé, přímou, oblou, přes ½ m vysokou lodyhu a přetrhovaně lichozpeřené listy, složené z četných, lysých, střídavě malinkých a několikráte větších přisedlých lístků; větší lístky jsou opět hluboce rozeklány v postranní, pilovité úkrojky a leží v téže rovině jako řapík, kdežto menší lístky leží k řapíku šikmo, čímž celý list nabývá kadeřavého vzezření. Bílé květy (F) skládají bohatý kružel jako u druhu předch. a mají též podobnou stavbu, až na to že jest v nich místo pěti 6 lístků kališních a 6 plátků kor., vnitř bílých, vně narůžovělých a obyčejně 12 semeníkův o 2 vajíčkách, z nichž se vyvinují nažky jednosemenné, nezkroucené.

1 ) Výklad jeho viz ve Slovn. terminolog.

2 ) Odtud dřívější jméno Spiraea; srovn. pozn. ²) na str. 520.

3 ) Viz pozn. ²) na str. 525.

4 ) Slož. z řec έξ = šest + πεταλον = kor. plátek.