Na této straně začíná článek o rostlině:
Mochna stříbrná - Potentilla argentea

- 500 -

venkované v některých krajích sbírají a nakládají do kořalky, jíž pak užívají při bolení břicha.

5. M. stříbrná (P. argentea L. - obr. 758) vyhání z oddenku tuhé, tence běloplsťnaté, na sluneční straně často načervenalé, 3-5 dm vysoké a nahoře vidličnato-vrcholíkovitě rozvětvené lodyhy. Listy spodní jsou dlouze řapíkaté a dlanitě 5četné; listy vyšší jsou kratčeji řapíkaté až přisedlé a též většinou 5četné, jen nejhořejší jsou 3četné; všecky však skládají se z listů skoro kožovitých, klínovitých, v předu peřenoklaných, na dolejšku celokrajných, na rubu běloplsťnatých a svými kraji často ohrnutých. Žluté květy, rozvíjející se hlavně až v měsících letních, jsou téže stavby jako u m. husí, ale asi o polovici menší, majíce plátky kor. jen asi zdéli kalicha. Na večer a před deštěm ohýbají se stopky květní, čímž květy jsou chráněny před deštěm, rosou a přílišným vyzařováním tepa.

Jest obecná na mezích, u cest a výslunných stráních. Kořene jejího možno k témuž upotřebiti jako kořene nátržníka (str. 499).

Mochna stříbrná náleží k druhům značně proměnlivým, vyskytujíc se v několika odrůdách, jež někteří považují za druhy samostatné. Z těch buďtež uvedeny:

a) M. stř. našedivělá (P. arg. β incanescens Opiz, P. neglecta¹ Bmgt.) — s listy po obou stranách běloplsťnatými.

b) M. ležatá (P. decumbens Jord.) — statná, až přes ½ m vysoká, s lodyhami od dolejška znenáhla vystoupavými, nahoře bohatě rozvětvenými; listy na rubu bělošedě plsťnaté připomínají velice listy m. stříbrné vlastní, nicméně jsou lístky jejich užší a rozeklány po každé straně v 2—4 odstálé zuby; stopky květní jsou tenké a často zprohýbané.

Byla pozorována na Moravě u Ivančic, Vel. Meziříčí i j.

c) Μ. úzkolaločná (P. tenuiloba Jord.) — jest ve všech částech štíhlejší nežli m. stříbrná vlastni. Má ztuha přímou lodyhu rozvětvenou nahoře vidličnato-vrcholíkovitě v přímo odstálé, poměrně tlusté a krátké větve, jichž květy na tenkých stopkách rozkvétají současně. Listy, skládající se z lístků podlouhlých, ke spodu klínovitě súžených a tamtéž celokrajných, nahoře však stříhané zubatých, jsou na líci tmavozelené, na rubu pouze našedivělé (nikoli bělošedé), plsťnaté. Květy jsou barvy bledožluté a o něco menší nežli u m. stříbrné.

Jest známa z několika míst na Moravě (na př. z okolí Líšně a Kraví hory u Brna, z okolí Rosic, Prostějova i j.)

¹) Lat. neglectus = zanedbaný, nepovšimnutý.