Na této straně začíná článek o rostlině:
Oměj (rod) - Aconitum
Oměj šalamúnek - Aconitum napellus [= Oměj šalamounek - Aconitum napellus]

- 47 -

Rod 19. Oměj¹ (Aconitum², Eisenhut) má květy souměrné; kalich jejich jest korunovitě zbarven a má zadní lístek přilbicovitě vyklenut, kdežto koruna jest až na dva plátky - proměněné ve zvláštní medníky - zakrnělá. Plody jsou obyčejně 3 měchýřky. Jsou to vesměs byliny vytrvalé, s listy většinou dlanitě dělenými. V naší květeně roste jich 5 druhů.

1. Oměj¹ šalamúnek² (Aconitum² napellus² L. — obr. 75) má při oddenku 2-3 mrkvovitě ztloustlé kořeny (srovn. obr. 80), přímou, tuhou lodyhu a dlanitě 5—7dílné, trochu lesklé listy. Úhledné květy barvy nejčastěji fialově modré (zřídka bílé) jsou sestaveny v konečném hroznu. Mají 5 nestejných, fialově modrých lístků kališních (k), z nichž zadní, mnohem větší ostatních jest přilbicovitě vyklenut a při tom širší než vyšší. Z plátků kor. jsou 2 zadní přeměněny ve dlouhostopečné, jako S zkroucené medníky (c); ostatní plátky (u tohoto druhu počtem 6) jsou buď docela potlačeny nebo zakrňují v nepatrné, nitkovité šupinky, které skryty jsouce mezi tyčinkami snadno se přehlédnou (obr. 76). Tyčinek jest sice mnoho, ale pestíky jsou nejčastěji pouze tři a bývají poněkud rozpřaženy. Mnohosemenné měchýřky (obr. 75 f₁) dozrávajíce staví se přímo (srovn. s orlíčkem na str. 44).

Přenášení pylu obstarávají výhradně čmeláci; hledajíce v podivných mednících sladké šťávy, sedají si při tom na prašníky a otírají si pyl jejich na břicho. Vypylené praš-

1 ) Oměj, ve starých spisech woměj, dle Jungmanna »forte e graecolatino ammi, Ammei, non, ut Rosa, ex omámiti.« Koncovka ej vyskytuje se i u jiných slov, na př. šalvěj, polej.

2 ) Utvořeno nejspíše ironicky dle moudrého krále Šalamouna, (srov. něm. Νarren-kappe = šaškova čapka), vzhledem ke tvaru hořejšího lístku kališního.