Na této straně začíná článek o rostlině:
Janovec - Sarothamnus vulgaris [= Janovec metlatý - Sarothamnus scoparius]

406

nicích) a to poprvé r. 1885 prof. A. Křížkem a drem. L. Čelakovským. Také prý v lese u Ratibořic blíže Č. Skalice druhdy se vyskytovala, ale v novější době tam nebyla více nalezena. Kvete v máji.

Rod 18. Janovec¹ neboli vítečník (Sarothamnus² vulgaris Wimm., S. scoparius Koch., Spartium scoparium L., Besenstrauch - obr. 644) jest polokeř se zelenými, lysými, hranatými, řídce a drobně listnatými, prutovitými větvemi. Listy jsou většinou 3četné, složené z drobných, vejčitých lístků porostlých, zejména v mládí, přitisklými chloupky. Na mladých výhoncích a na koncích větví bývají však také listy jednoduché.

Poněvadž jsou lístky malé a celkem řídké, mají i větve zeleň listovou a průduchy, aby mohly assimilovati, což jest v rostlinstvu celkem vzácné.

Květy vyrůstají v květnu a červnu většinou po jednom z úžlabí listů po stranách loňských větévek. Mají zvonkovitý, 2pyský kalich, velikou, žlutou korunu s okrouhlou, nazpět ohnutou pavézou a řasnatě svraskalými křídly, jednobratré, nestejně dlouhé tyčinky (F) a semeník s dlouhou, hlemýžďovitě svinutou čnělkou.

Opylení obstarávají včely a čmeláci asi tímže způsobem, jak uvedeno bylo v povšechných znacích tohoto řádu (na str. 344). Nicméně dlužno uvésti, že na břicho hmyzu otírá se pyl pouze z kratších tyčinek, kdežto pyl z delších tyčinek vysypává se hmyzu většinou na hřbet. Když totiž hmyz tíhou svého těla křídla a s nimi kloubovitě spojený člunek sehne dolů, vymrští se spirálně svinutá a jako pružné péro napjatá čnělka rychle z člunku a udeří bliznou svojí hmyzu na hřbet. Při tom bere s sebou, jsouc plochá, velikou dávku pylu z delších tyčinek, které se též právě počínají pružně rozvinovati, a setřásá jej rovněž hmyzu na záda. Navštíví-li hmyz jiný květ, otře tento pyl o bliznu, která na hřbet jej udeřila a tím ji zúrodní. Každý květ může vysypati pyl hmyzu na hřbet jen jednou, neboť po návštěvě hmyzu zůstává čnělka rozvinuta a křídla sehnuta dolů. Takovéto „explodovavší" květy čmeláci a včely také více prý nenavštěvují. Nebyl-li květ janovce navštíven vhodným hmyzem, „neexploduje", aniž vyvijí dle pozorování Darwinových nějakých semen. Náležíť janovec mezi takové rostliny, které pylem vlastního květu nemohou býti zúrodněny (viz v Slovn. terminolog. autatrygie).

Ačkoli dostává se ve květech janovce hmyzu místo sladkého nektaru jen ran do hřbetu pružně se vymršťující čnělkou, která mimo to často jako nějaké

1 ) Ač připomíná sv. Jana, přece dlužno hledati kmen tohoto slova v lat. genista, ve stř. latinské formě janesta. Srovn. též pol. źamowie, chorv. žrnovec; st.-fr. janaie = země porostlá janovcem.

2 ) Slož. z řec. οάρον = koště + σάμνος = keř.