Na této straně začíná článek o rostlině:
Štírovník bažinný - Lotus uliginosus
Ledenec luštinatý - Tetragonolobus siliquosus [= Ledenec přímořský - Tetragonolobus maritimus]
Ledenec nachový - Tetragonolobus purpureus

- 399 -

V nížinách středního Polabí, střední Ohře a Bělé, jakož i pořídku ve střední a jižní Moravě vyskytuje se zvláště na slaných, vlhkých půdách odrůda s tenkou, jemnou lodyhou a kopinatými, až skoro čárkovitými, drobnějšími lístky — š. úzkolistý (L. tenufolius L.).

2. Š. bažinný (L. uliginosus Schk.) podobá se celkem š. obecnému, od něhož rozeznává se těmito znaky: má oblé, duté lodyhy, v okolíku obyčejně více jak 6 květův a zuby kališní před rozvitím ohrnuté nazpět.

Roste nejraději na mokrých, bařinatých lukách, rašelinných tůních a ve vodních příkopech; v Čechách zejména ve vých. Polabí, v krajinách posudetských, Krušných horách, v Brdech, v Plzeňsku a na předhořích Šumavy, na Moravě v chladnějších a hornatějších polohách části severnější (u Olomouce, Zábřehu, Příboru, Místku), jakož i ve Slezsku těšínském, v nížinách kolem Vidnavy a j. Kvete hlavně až v měsících letních.

Rod 12. Ledenec¹ luštinatý (Tetragonolobus³ siliquosus Roth., Lotus³ siliquosus L., Flügelerbse - obr. 634) vyhání z vytrvalého oddenku poléhavé nebo vystoupavé, 1—3 dm vysoké lodyhy, které jsou jako všecka rostlina měkce srstnaté. Listy jsou tříčetné, skládajíce se z lístků vejčitých, dolů šikmo súžených; poněvadž palisty jejich jsou skoro tak veliké jako lístky, zdá se, že jest list 5četný.

Na večer vztýčují se lístky vzhůru (obr. 435 B), přikládajíce se k sobě, čímž zabraňuje se přílišnému vyzařování tepla za chladnějších nocí. Ačkoli podobný úkaz jeví se i u jiných motýlokvětých (na př. jetelů, tolic, komonic, štírovníků atd.), dlužno jej přece u této rostliny zvláště vytknouti, poněvadž se zde jeví nejnápadněji.

Veliké, žluté květy, rozvíjející se od dubna až do července, stojí většinou po jednom na koncích dlouhých, úžlabních větévek a jsou podepřeny 3četným listenem.

Lusk, as 8 cm dlouhý, jest od čtyř úzkých křídel čtyřhranný (obr. 634 f, f₁).

Opylení děje se tímže způsobem jako u druhu předch.

Roste nejraději na vlhkých lukách, v příkopech, hájích, zvláště na půdě slané, v Čechách v sev. okolí pražském (k Labi), v nížinách polabských, v kraji jičínsko-boleslavském, v poříčí Ploučnice, Bělé a střední Ohře, na Moravě v části jižní a ve Slezsku v okolí Těšína.

Jest též dobrá rostlina pícní.

V zelnicích — v Čechách na př. v okolí Šénova (Steinschönau) u Č. Kamenice — pěstují pro lusky I. nachový (T. purpureus Moench.), jenž má přímou, skoro kříd-

¹) Stejně slove i chorv. ledinjak.

²) Z řec. τετράγωνος = čtyřhranný + λοβός = lusk.

³) Viz pozn. ²) na str. 397.