Na této straně začíná článek o rostlině:
Fazol ohnivý - Phaseolus multiflorus [= Fazol šarlatová - Phaseolus coccineus]
Vlčí bob žlutý - Lupinus luteus [= Lupina žlutá - Lupinus luteus]

- 375 -

2. F. ohnivý neboli mnohokvětý, turecký (P. multiflorus W., Ph. coccineus L., Feuerbohne — obr. 601) má lodyhu vždy v levo otáčivou, květy v bohatších hroznech, které délku listu, z jehož úžlabí od května do srpna vyrůstají, zhusta přesahují, barvy nejčastěji ohnivě červené a lusky drsné, s velikými, se stran smačknutými semeny. Dužnaté dělohy zůstávají při klíčení obyčejně v zemi.

Pěstuje se u nás hlavně pro ozdobu a na zastínění besídek. Pochází jako předch. ze sev. Ameriky.

Rod 6. Vlčí bob¹ (Lupinus,¹ Wolfsbohne) má listy dlanitě 7—9četné, kalich 2-pyský, křídla koruny řasnatě svraskalá, jednobratré tyčinky a kožovitý, naduřelý lusk s houbovitými přehrádkami mezi semeny. Náležeje květenám cizím, pěstuje se u nás ve 3 druzích, jež možno rozeznati podle zbarvení koruny.

1. Vlčí bob (neboli vičenec, škrkavičník) žlutý (Lupinus luteus L. — obr. 602) jest až 1 m vysoký, všecek chlupatý a jako všecky druhy jednoletý. Dlouze řapíkaté, prstnaté listy skládají se ze 7—9 kopinatých, celokrajných lístkův.

Vonné květy (F) stojí v přeslenech, které tvoří konečné, dlouhé hrozny. Mají 5zubý a při tom 2pyský kalich, žlutou korunu s křídly řasnatě svraskalými a jednobratré tyčinky (a), — 5 o delších a 5 o kratších nitkách. Pestík (p) dospívá v kožovitý, naduřelý lusk, který obsahuje několik smačknutých semen, s počátku od sebe oddělených houbovitými, příčnými přehrádkami.

Opylení děje se podobným způsobem jako u čilimníku černajícího (rod 19.). Hmyz však dostává za služby svoje pouze pyl, anyť květy jsou bez medové šťávy.

Pěstuje se u nás zřídka pro píci nebo zelené hnojivo na písečnatých půdách (na př. u Hořovic, u Stráže v Jindřichohradecku a u Bělče blíže Kr. Hradce), anebo

¹) Nazývá se tak již u Plinia; prý od lat. lupus = vlk, poněvadž »úsilno vniká do země a i na špatných půdách se daří.«