Na této straně začíná článek o rostlině:
Plamének (rod) - Clematis
Plamének přímý - Clematis recta
Plamének plotní - Clematis vitalba

- 35 -

Rod 11. Plamének: (Clematis¹, Waldrebe) má oproti všem rostlinám pryskyřníkovitým lístky okvětní v poupěti chlopnitě složeny a listy vstřícné. Nažky mají ocasaté přívěsky. Vedle 3 druhů u nás planě a zplaněle rostoucích náleží sem ještě některé pro okrasu pěstované.

1. Plamének přímý (Clematis¹ recta L. - obr. 51) jest vytrvalá bylina s přímou, přes 1 m vysokou, jemně rýhovanou, hladkou, nahoře větevnatou lodyhou, která nese vstřícné, lichozpeřené listy složené z lístků podlouhle srdčito-vejčitých, celokrajných. Květy (F) stojí na dlouhých stopkách v konečných, vrcholíkovité rozvětvených latách; mají 4 — 5 bílých, po kraji plstnatých, ostatně však lysých lístků okvětních (o) — vlastně lístků kališních, anať koruna chybí -četné tyčinky (a) a několik pestíků (p), z nichž se vyvinují nažky s perovitými ocásky, aby je mohl vítr daleko roznášeti (obr. 53 f). Lístky kališní jsou v poupěti složeny chlopnitě, t. j. tak, že kraji svými se těsně dotýkají, ale nekryjí, čímž liší se tento rod ode všech ostatních rodů pryskyřníkovitých (obr. 52); majíť tyto lístky kališní nebo okvětní v poupěti svinuty střechovitě, tak že kraji svými se kryjí. Ač nemají květy medové šťávy, přece lákají k sobě hmyz svojí vůní a poskytují mu hojnost pylu. Poněvadž pak dospívají blizny o několik hodin dříve nežli prašníky, mohou býti cizím pylem zúrodňovány.

Roste v Čechách hlavně v Polabí, na předhoří Krkonoš, v poříčí střední Ohře a Bělé, jakož i v jižnější Moravě, nejraději v houštinách, na pokrajích lesův a na keřnatých, kamenitých stráních.

Kvete v červnu a čci. Obsahuje zejména v listech ostrou látku, která působí na kůži zapáleniny, (odtud dle Presla též české jeho jméno); druhdy se užívalo plaménku v lékařství.

2. P. plotní neboli barvínek² (C. vitalba³ L. — obr. 53) jest keř s větvemi až 4 m dlouhými, hluboce rozbrázděnými, oplétavými. Listy jsou lichozpeřené, 5—7 četné, složené z lístků srdčitě vejčitých, buď celokrajných nebo hrubě pilovitě vroubkovaných; dlouhé řapíky mohou se otáčeti okolo větví nebo tyčí, nahrazujíce rostlině úponky. Bílé, vonné květy (F) mají okvětí plstnaté a jsou sestaveny nejen v latu konečnou nýbrž i v četné laty úžlabní. Pěstuje se zhusta

1 ) Řec. κληματίς (od κλήμα = úponka) znamenalo několik rostlin popínavých a ovíjivých, mezi nimi též plamének plotní.

2 ) Ač slovo barvínek zní zcela po česku, přece dlužno kmen jeho hledati v lat. pervinca (od vincio = váži), jímž rozuměli staří Římané nejen tuto, ale i jiné rostliny oplétavé.

3 ) Z lat. vitis = réva +- alba = bílá, vzhledem k oplétavými větvím (jako u révy) a k bílým květům.