Na této straně začíná článek o rostlině:
Žluťucha jednoduchá - Thalictrum simplex

34 -

bývají blanité palístky (b). Drobné kvítky (F) stojí přímo v bohaté, vrcholičnaté latě; mají nepatrné, bílé nebo bledě fialové, záhy opadavé okvětí a četné tyčinky (a), jejichž fialové nitky jsou silně ztloustlé a mnohem delší žlutých prašníků. Fialovým zbarvením lákají k sobě všeliký hmyz, který, ač ve květech medu nenalézá, přece k přenášení pylu přispívá. Z pestíků vyvinují se hruštičkovité, křídlatě trojhranné nažky (f) — tak že je může vítr daleko roznášeti — které oproti nažkám všech ostatních druhů žluťuch jsou stopkaté a převislé. Roste v horských lesích nejraději u potokův a na skalách. Někdy se také pěstuje v zahrádkách pro okrasu. Čerstvé listy obsahují žluté barvivo, jehož možno užiti k barvení vlny. Květy skýtají dobré pastvy včelám.

6. Na vlhkých lukách středního Polabí (u lesa Doubice blíže Sadské a u Liblic blíže Všetat) a v jižní Moravě (u Mikulova, Čejče, Lednice), jakož i u Josefova, blíže Koldštýna v Jeseníku vyskytuje se jako vzácnost ž. jednoduchá (T. simplex L. — obr. 50) s lodyhou hranatě rýhovanou a obyčejně jednoduchou, teprve na vrcholku v latu květní se rozvětvující. Lístky 2—3 krátě zpeřených listů jsou klínovité a vpředu většinou 3klané. Květy v jehlancovité, konečné latě jsou nící; převislé jejich tyčinky mají prašníky kratičce špičkaté, kdežto prašníky ž. menší a smrduté, jimž tento druh vnějškem celkem se podobá, mají prašníky protažené v delší osinku.

Pozn. U nás vyskytující se byliny tohoto druhu mají lístky úzce klínovité, na horní části lodyhy čárkovité a za čerstva na líci více méně lesklé; náležejí tudíž dle Oborného k odr. ß. tenuifolium (ž. tenkolistá), kterouž Wildenov považuje za druh samostatný, nazývaje ji ž. hladýšolistou (Th. laserpitiifolium).