348 -

Že i předkové naši pěstili hrách už v těch dobách, kdy ještě obětovali bohům pohanským, vysvítá nejlépe z etymologického výkladu slovanských jeho názvů (viz pozn. ¹) na str. 346).

Z nepřátel hrachu nejznámější jsou:

1. Luskokaz hrachový (Bruchus pisi — obr. 559), brouček z čeledi nosatců, vejčitého, asi 4 mm dlouhého těla, barvy celkem tmavé, se světlejšími skvrnami. Klade vajíčka na lusky; beznohé, červíkovité larvy zavrtávají se dovnitř, vyžírají hrachová zrnka a dospěvše zakuklují se v nich. Každé hrachové zrnko, v němž vězí kukla přes celou zimu, možno poznati po černavé skvrně. Z jara prokouše se vylíhnuvší se brouček na svobodu a klade pak vajíčka na nové pokolení.

2. Obaleč hrachový (Grapholitha nebritana Tr. — obr. 560 A), drobný motýlek barvy kovově hnědé, jehož samička klade buď hned do květu nebo na mladé lusky vajíčka. Zeleně bělavé, 16nohé larvy, které asi

za 14 dní z vajíček se vylíhnou, zažírají se do lusků a vyžírají měkká semena. Poněvadž otvor, kterým malinké larvy do lusků vlezly, záhy se zacelí, nelze zvenčí přítomnost larev v lusku poznati. Nežli semena úplně dozrají, jsou larvy již zcela vyvinuty, vylézají z lusku a přezimují v zámotcích hluboko v zemi. Příštího jara vyvine se z nich motýlek.

3. Bejlomorka hrachová (Cecidomyia seu Diplosis pisi — obr. 560 B) — jest drobný komár, jehož bílé, malounkým červíčkům podobné larvy žijí často u velikém počtu v zelených luskách, vyssávajíce z měkkých zrn sladkou štávu.

4. Puchýřnatka obilní (Thrips cerealium Hal. — obr. 561) — jest drobounký, jen několik mm dlouhý, rovnokřídlý hmyz s třásnitými křídly, který i se svými 6nohými, bezkřídlými larvami žije na listech a mladičkých luskách, vyssávaje z nich výživnou štávu. Následkem toho vznikají na listech hnědé skvrny, mladé lusky pak zhnědnou, znetvoří se a uschnou.