- 344 -

Kromě lusku mají však některé rody motýlokvětých struky (obr. 664 f), jež při uzrání se rozpadávají v jednosemenné články, a vičenec (Onobrychis) má nepukavé nažky (obr. 667 f).

Opylení květů valnou většinou homogamických nebo slabě protandrických obstarává hmyz, zejména včely a čmeláci. Ve většině případů stává se to takto: Hledaje nektar na dně květu, hmyz zachytí se nohami křídel korunních a stlačí je tíží svého těla níže (obr. 557). Tím stlačí se níže též člunek, s nímž bývají křídla kloubkovitě spojena, tak že čnělka a tyčinky, dosud v člunku ukryté, z člunku vystoupí a otrou se hmyzu o spodinu těla, zvláště o spodinu hlavy a hrudi. Navštíví-li pak hmyz jiný květ, otírá zachycený pyl s těla svého o jeho bliznu a tím ji zúrodňuje.

Zajímavé jest, že mnohé rody sklánějí lístky složených listů na noc anebo za velikého parna dohromady a že dělohy vzrůstajících rostlinek u několika druhů (na př. u hrachu, hrachoru atd.) nesezelenají a nad zemí se nevyzvédají. A ještě zajímavější, že při kořenech většiny rostlin motýlokvětých bývají hlízky rozmanitého tvaru a rozmanité velikosti, chovající ve svém pletivu drobné houby (bakterie — Phytomyxa leguminosarum), které připravují rostlině výživné látky dusíkaté.¹

Z naší květeny náleží k tomuto řádu okolo 30 rodů, jež možno rozvrhnouti ve 2 skupiny:

A) Tlustoděložné (Sarcolobeae²) - s dělohami tlustými, dužnatými, které při klíčení zůstávají buď v zemi nebo se vyzvednou nad zemi, ale v lupeny se nevyvinou, nýbrž scvrkají se a záhy opadnou.

B) Lupenoděložné (Phyllolobeae³) - s dělohami tenkými, lupenitými, opatřenými průduchy (jako u pravých listů), které za klíčení vyrůstají nad zemi a sezelenají.

Κ prvé skupině patří čeleď vikvovitých (Vicieae) — s listy sudozpeřenými, a čeleď fazolovitých (Phaseoleae) — s listy 3četnými nebo dlanitě složenými.

Ke druhé skupině náleží z naší květeny 6 čeledí:

α) Jetelovité (Trifolieae) - s luskem 1pouzdrým, tyčinkami 2bratrými a listy vždy 3četnými.

β) Jestřabinovité (Galegeae) — s luskem 1pouzdrým, tyčinkami většinou 2bratrými, ale listy lichozpeřenými.

γ) Kručinkovité (Genisteae) — s luskem 1pouzdrým, tyčinkami 1bratrými a křídly korunními řasnatě svraskalými.

δ) Úročníkovité (Anthyllideae) - s luskem 1pouzdrým, tyčinkami 1bratrými, ale křídly korunními plochými, nesvraskalými.

1 ) Viz o tom více v I. sv. Slovníku terminol. pod heslem »mykodomatie.«

2 ) Slož. z řec. σάρξ = maso + λόβος = lalok, zde děloha.

3 ) Slož. z řec. ψνλλον = list, lupen + λόβος = děloha.