Na této straně začíná článek o rostlině:
Motýlokvěté - Papilionaceae [= Bobovité - Fabaceae]

Řád XXXVIII. Motýlokvěté (Papilionaceae)

jsou byliny, řidčeji kře nebo stromy se střídavými, skoro vždy palistnatými listy, které bývají buď sudozpeřené (obyčejně s úponkami) nebo lichozpeřené nebo trojčetné, řidčeji nedělené nebo prstnaté.

Květy (obr. 556 a 558) jsou sestaveny nejčastěji do květenství hroznovitých nebo strboulovitých, řidčeji do jednoduchých okolíkův, anebo vyrůstají po jednotlivu z úžlabí listů. Mají srostlolupenný, vytrvalý, 5zubý a při tom často 2pyský kalich a souměrnou, 5plátečnou korunu složenu z nestejných plátků. Nejhořejší a obyčejně největší plátek slove pavéza, postranní 2 plátky pod pavézou slovou křídla a spodní dva, nejčastěji spolu více méně srostlé, nazývají se člunek.

Úkolem pavézy jest chrániti útlé části vnitřní od vnějších, škodlivých vlivů, dokud jest květ poupětem; později, jsouc ze všech plátků kor. nejnápadnější, vábí pavéza ku květu hmyz a ukazuje mu často temnějšími proužky cestu, kde má hledati sladké šťávy. Křídla jsou oporou hmyzu, který vnikaje do květu o ně se zadržuje, a člunek chrání pyl i bliznu před deštěm, rosou a nepovolanými hosty, zejména motýly a mouchami.

U některých druhů jetelů (obr. 604) jsou korunní plátky dole srostlé v trubku, tak že by se měly tyto druhy počítati vlastně k rostlinám srostloplátečným.

Oplodních, ke kalichu přirostlých tyčinek jest vždy 10 a to buď 2bratrých (9 nitkami dole srostlých a desátá volná) anebo jednobratrých (všecky nitkami dole srostlé). Jsou-li tyčinky dvoubratré, poskytuje květ hmyzu pylu i sladké šťávy, jež roní se na spodině vnitřní strany tyčinek a ku které vedou skuliny po každé straně volné (desáté) tyčinky. Jsou-li však tyčinky jednobratré, nevedou ke dnu květu postranní skuliny, proto se sladká šťáva ve květu ani neroní a hmyz spokojiti se musí s pouhým pylem. Jen u některých rodů s jednobratrými tyčinkami (na př. u čilimníků) jest medová šťáva obsažena v pletivu květního dna.

Svrchní, jediným plodolistem tvořený semeník jest zahalen do blanitého pouzdra, tvořeného srostlými, rozšířenými nitkami tyčinek a nese jednoduchou čnělku, která jest na vrcholku obyčejně zahnuta a prašníky o něco převyšuje.

Plod jest jednopouzdrý, obyčejně vícesemenný lusk, který při uzrání se rozděluje od vrcholku ke stopce ve 2 chlopně; jen u dvou našich rodů (kozince a vlnice) jest lusk buď dokonale anebo nedokonale dvoupouzdrý.