Na této straně začíná článek o rostlině:
Žluťucha luční - Thalictrum flavum [= Žluťucha žlutá - Thalictrum flavum]
Žluťucha menší - Thalictrum minus

- 32 -

před deštěm a rosou nijakým přístřeším, rozvírají se pouzdra jejich jen za slunečna a před deštěm se vždy opět uzavírají. Přenášení pylu na blizny obstarává dílem hmyz, který si za to pochutnává na pylu, dílem vítr; mimo to mohou se blizny zúrodňovati též pylem vlastním. Roste ve křovinách vlhkých luk dosti hojně. —

2. Ž. luční (T. flavum¹ L. - obr. 46) podobá se velice předch., má však oddenek plazivý; lístky 2-3kráte zpeřených listů jsou širší (často jen asi 2krát tak dlouhé jak široké), většinou klínovité nebo vejčité, vespod travozelené a lysé; lodyha jest tak měkká, že ji možno prsty smačknouti. Vyskytuje se na vlhkých lukách jen v některých krajinách; v Čechách na př. ve vých. a středním Polabí, na Moravě střední a jižní, a ve Slezsku těšínském.

3. Ž. menší (T. minus L., Th. vulgare Kittel - obr. 47) má jemně rýhovanou, rozvětvenou, obyčejně sem a tam zprohýbanou, lysou lodyhu a listy několikrát trojeně zpeřené, složené z lístků široce klínovitých, většinou mělce trojklanných. Drobné, žlutavé kvítky (F) skládají bohatou, rozkladitou, jehlancovitou, často přeslenatě seskupenou latu a jsou i s tyčinkami převisly, tak že jimi může dobře pohybovati vítr a přenášeti pyl na blizny jiných květů. Nažky jsou

¹) Lat. flavus = žlutý, vzhledem ke květům.