Na této straně začíná článek o rostlině:
Hlaváček podzimní - Adonis autumnalis [= Hlaváček roční - Adonis annua]
Hlaváček jarní - Adonis vernalis
Jaterník trojlaločný - Hepatica triloba [= Jaterník podléška - Hepatica nobilis]

- 23 -

3· Η. podzimní (Α. autumnalis L. — obr. 32 Β) liší se od obou předcházejících, s nimiž vnějškem úplně se shoduje, hlavně tím, že má lysé kališní lístky od koruny odstálé a tmavě nachové, Ižícovitě vyduté plátky korunní skloněny v polokouli, kdežto oba druhy předcházející maji plátky ploché a hvězdovitě rozložené. Pěstuje se často pro ozdobu v zahrádkách, odkudž někdy na rumištích a polích zplaňuje. Bývá však také na naše role zavlékán semeny z jižnějších zemí, kde roste planě. Kvete hlavně v červenci a srpnu.

4. H. jarní (A. vernalis L. — obr. 33) vyhání z vytrvalého oddenku silnou, 1—3 dm vysokou lodyhu, která jest dole obalena šupinami, ostatně porostlá čárkovitě mnohodílnými listy. Veliké květy mají 5 lístků kališních, asi 12 - 20 žlutých, lesklých plátků korunních, které jako u jiných hlaváčků s kališními lístky se nestřídají, jsouce sestaveny ve spirále jako tyčinky a pestíky¹ (obr. 34). Zobánkaté nažky jsou chlupaté a nahloučeny ve strboulu krátce vejčitém. Roste v některých krajinách Čech (zejména ve středním a západním Polabí, jakož i ve středním poříčí Ohře a poříčí Bělé) a v jižní Moravě na slunných (nejraději vápenitých) stráních a na pastvinách. Kvete již v dubnu, rozvíraje koruny své asi o 9. hod. ranní a zavíraje je as o 5. hod. odpolední. Kořenů jeho a semen užívalo se dříve v lékařství. Hodí se též za okrasnou květinu do květnic.

Rod 7. Jaterník trojlaločný neboli podléska (Hepatica triloba Gil., H. nobilis Schreber, Anemone hepatica L., Leberblümchen - obraz 35) vyhání z vytrvalého, šupinatého oddenku z paždí šupin dlouze řapíkaté listy a dlouhostopečné, úhledné květy.²) Čepel listová jest tuhá a takového tvaru, jaký nikde více v naší květeně se nevyskytuje; mělkými zářezy jest totiž vykrojena ve 3 srdčité, celokrajné laloky. Listy však, které v době květu na rostlině spatřujeme, jsou většinou loňské, přezimovavší; nové listy vyvinují se hlavně až po odkvetení. Na rubu bývají listy často fialově zbarveny, což pochází od tak zv. anthokyanu, jenž má tu vlastnost, že mění paprsky světelné v p. tepelné; rostlině záhy na jaře kvetoucí jest to zajisté ku prospěchu. Květy mají 6-9 jasně modrých, (zřídka růžových

¹) Takovým květům (jejichž plátky kor., tyčinky a pestíky jsou sestaveny do spirály, nikoli do kruhů), říká se kv. nekruhaté (acyklické). Srovn, s pozn. na str. 6.

²) Rostliny kvetoucí záhy na jaře a rostliny vysokých hor honosí se obyčejně velmi úhlednými květy, z té asi příčiny, že z jara a ve studených polohách vyšších, hor létá poměrně málo hmyzu, který by pyl přenášel a jest tudíž třeba tím nápadnějšího vnadidla, aby hmyz rostlin kvetoucích nepřehlédl.