Na této straně začíná článek o rostlině:
Hlaváček plamenný - Adonis flammeus [= Hlaváček plamenný - Adonis flammea]

- 22 -

vými, mnohonásobně v čárkovité úkrojky dělenými listy, které bývají po celé lodyze asi stejně veliké, anoť i na listy spodnější může mezerami mezi čárkovitými úkrojky dosti světla slunečního dopadati.¹) Úhledné květy sedí jednotlivě na vrcholku lodyhy a její větví. Mají pětilistý, zelený, lysý, ke koruně přitisklý kalich a 6-8-plátečnou, ohnivě červenou, na spodu obyčejně černě skvrnitou, (zřídka citronově žlutou) korunu, jejíž plátky jsou podlouhle vejčité, trochu od sebe oddálené a nemají na rozdíl od pryskyřníků medové jamky. Četné tyčinky, majíce černé prašníky, dodávají květům tím větší nápadnosti. Ač nechovají květy medových šťáv a nedýchají libou vůní, přece jsou hojně navštěvovány rozmanitým hmyzem. Místo medu poskytují hmyzu jakožto chutnou potravu pylový prášek, jehož mají

v četných prašnících více než dostatek. Aby bylo zajištěno pokud možno zúrodňování blizen pylem cizím, dospívají blizny dříve nežli se počnou prašníky vypylovati. Nicméně mohou se blizny zúrodňovati též pylem vlastním, zvláště je-li počasí deštivé, létání hmyzu nepříznivé. Za takového počasí květy se sklánějí, koruna se zavírá a přitlačuje při tom zralé prašníky zrovna nad blizny. — Ze svrchních, četných semeníků vyvinují se po zúrodnění blizen nažky s krátkým, zeleným zobánkem, směstnané ve válcovitém strbouli. Roste hojně na polích, nejraději v obilí; kvete hlavně v červnu a červenci.

2. H. plamenný neboli hořikvět (A. flammeus Jacq. — obr. 32 A) podobá se velice předcházejícímu, jest však štíhlejší, má kalich na vnější straně chlupatý, vonné plátky kor. užší, v předu často pilovité, barvy karmínové, a nažky se zobánkem opáleně černavým. Roste též v obilí, ale jen v některých krajinách (zejména v kraji pražském, mělnickém a litoměřickém, jakož i v jižnější Moravě.)

1 ) U rostlin s listy plochými bývají hořejší listy menší a k lodyze pod ostřejším úhlem skloněny, aby nezastiňovaly listů spodnějších.