Na této straně začíná článek o rostlině:
Violka žlutá - Viola lutea
Violka bílá - Viola alba

- 160 -

a z asijské m. altajské (V. altaica L.) přečetné odrůdy s velikými, sametově lesklými korunami nejrozmanitějších barev, jak vídáme je hojně v zahradách selských i městských (obr. 264).

Ze sušených listů a květů macešky vaří se thé, jež Kneipp odporučuje pro čištění krve zvláště při dětských vyrážkách.

Ke vzácným druhům violek naší květeny náleží ještě tyto:

14. V. žlutá (V. lutea Huds. — obr. 265) podobá se velice macešce trojbarevné, jest však vytrvalá, má konečný úkrojek peřenosečných palistů čárkovitý (ke spodu nesúžený), o málo větší než úkrojky ostatní a květy poměrně větší, rozvíjející se teprve v červnu a červenci. Blizna jest téže povahy jako u macešky trojbarevné.

Roste na horských lukách Krkonoš, Králického Sněžníku, moravsko-slezského Jeseníku a pořídku též v Beskydách.

15. V. dvoukvětá (V. biflora L. — obr. 266) vyhání z šupinatého oddenku slabé, nejvíce 15 cm vysoké, většinou 2listé a 2květé lodyhy s ledvinkovitými, vroubkovanými listy a citronově žlutými květy, jejichž blizna jest skoro plochá (uťatá) a slabě ve 2 lalůčky rozeklána.

Roste ve stinných údolích a na skalách sev. Čech (skály Děčínské, Jizerské hory, Krkonoše), v moravsko-slezském Jeseníku a Beskydách, jakož i porůznu v Karpatech. Kvete od máje až do srpna.

16. V. bílá (V. alba Bess. — obr. 267) shoduje se v hákovité blizně, odstálých prostranních plátcích korunních a v dlouhočlenném oddenku vyhánějícím kořenující výběžky s v. vonnou, které i vnějškem velice se podobá; má však listy trojhranně srdčité, na spodu vykrojené širokými choboty, na výběžcích v témž roce kvetoucích skoro trojhranné, náhle zakončité, a plátky korunní obyčejně bílé. Stopky květní jsou lysé, kdežto u v. vonné jsou kratičce pýřité.

Byla pozorována dosud jen v lesích okolo Břeclavi v jižní Moravě. Kvete v dubnu a počátkem května.