Na této straně začíná článek o rostlině:
Vraní nožka - Coronopus Ruellii [= Vranožka šupinatá - Coronopus squamatus]

- 137 -

neb i vytrvalého kořene růžici přízemních, většinou peřenodílných a peřenoklaných listův a až ½ m vysoké, obyčejně větevnaté lodyhy s listy kopinatými, většinou celokrajnými a střelovitým spodkem přisedlými. Listy lodyžní i přízemní jsou jako u většiny rostlin k rostlině tak postaveny, že všecku vodu dešťovou a rosu svádějí k vřetenovitému kořeni, jenž dosti hluboko do půdy proniká. Poněvadž jsou listy lodyžní čím výše menší a k lodyze přitisklejší, nezastiňují se vzájemně, a paprsky sluneční je mohou všecky stejně ozařovati. Drobounké kvítky (F) mají bílé korunní plátky, které bývají někdy přeměněny v tyčinky,— tak že jest pak tyčinek 10, — a dospívají se v trojhranné, kolmo na úzkou přehrádku smačknuté šešulky (f), jež na širším, poněkud vykrojeném horním kraji nesou kratičkou čnělku a súženým spodkem 'sedí na tenkých, odstálých stopkách.

V každém pouzdře šešulky bývá 10 až 12 semen; poněvadž se vyvinují šešulky po celý rok, páčí se počet semen jedné rostliny na tisíce. Kořínek v semenu leží na hřbetě jedné dělohy; náležíť kokoška do skupiny hřbetokořenných (Notorhizeae¹).

Anyť kvítky jsou příliš nepatrné a hmyz k nim následkem toho celkem málo zalétá, zúrodňují se blizny většinou pylem vlastním. Vedle květů obojakých vyskytují se někdy též květy pestíkové se zakrnělými tyčinkami.

Roste hojně na polích a u cest po vší Evropě a kvete téměř po celý rok (od února až do listopadu). Semena její obsahují as 20% dobrého oleje. Kneipp odporučuje odvar z této byliny proti zimnici, nemocem sleziny a jater, jakož i proti špatnému trávení.

Často velice trpívá rzí bělostnou (Cystopus candidus), která lodyhu i šešule její znetvořuje a pokrývá bílým práškem, tak že vypadají, jako by byly povápněny (viz Choroby rostlin ve sv. I.).

Rod 32. Vraní nožka² (Coronopus² Ruellii³ All., Senebiera⁴ coronopus Poir., Krähenfuss obr. 229) jest jednoletá, přidužnatělá, temnozelená bylinka s nízkými, položenými, větevnatými lodyhami a zpeřeně dělenými listy. Drobounké, kratičce stopkaté kvítky (F) jsou nahloučeny v krátkých, protilistných hroznech; mají bílé kor. plátky a přeměňují se v ledvinkovité, kolmo na úzkou přehrádku smačknuté, dole vykrojené, nahoře jehlancovitou špičkou zakončené, svraskalé, na obvodě hřebenitě zubaté „šešulky" (f), které dozravše poltí se ve 2 jednosemenné části, z nichž však semena nevypadávají. Plody tyto jsou na kratičkých stopkách a bývá jich obyčejně několik pohromadě hustě směstnáno. Kořínek

¹) Viz ve hlavních znacích rostlin křížatých, str. 82.

²) Z řec. κορώνη = vrána + πους = noha, vzhledem ke tvaru listů (vlastně úkrojků listových); podobně slove i polsky: wronóg a chorv. sračja noga.

³) Jean Ruelle byl francouzský botanik; zemřel r. 1537.

⁴) Jan Senebier byl slavný fysiolog; zemřel v Ženevě r. 1809.