Na této straně začíná článek o rostlině:
Hořčice polní - Sinapis arvensis

-120

krajinách (na př. v jižní Moravě) ji pěstují pro kořenná semena, která jsou barvy černé. Kůže po nich zčervená a vytahuje puchýře, proto se jich užívá v lékařství. Jakožto koření podporuje hořčice trávení.

Rod 17. Hořčice¹ (Sinapis², Senf) má šešule značně tlusté, dosti krátké a silným, více méně smáčknutým zobanem zakončené; chlopně jsou 3—5žilné. Semena jsou téže povahy jako u kapusty.

Vyskytuje se u nás ve 2 druzích.

1. Hořčice polní (Sinapis¹ arvensis L. - obr. 199) jest jednoletá, až ½ m vysoká bylina s listy vejčitými, nedělenými a nestejně zubatými; jen na spodu bývají někdy listy lyrovitým podobné. Bledožluté (zřídka bílé) květy (F), které již po 2 dnech odkvétají, mají lístky kališní rovnovážně odstálé, čímž liší se hořčice od velice podobné ohnice, s kterou často se zaměňuje.

Šešule (f) jsou skoro válcovité, naduřelé a mají čnělku s hlavičkatou bliznou, vyvinutou v silný, přímý, více méně smáčknutý zoban. Chlopně (ch), které na zralých, často růžencovitě zaškrcovaných šešulích po stranách se odchlipují, jsou obyčejně delší zobanu a mají 3 vyniklé, podélné žebry. Poloha kořínku k dělohám jest podobná jako u kapusty (viz obr. 132, ₃).

1 ) Podobným jménem slove i v jiných řečech slovanských, na př. pol. gorczyca, chorv. gorušica atd.

2 ) Tímto jménem zvali hořčici (bílou) již staří Řekové.