Na této straně začíná článek o rostlině:
Hulevník drobnokvětý - Sisymbrium irio
Hulevník nejtužší - Sisymbrium strictissimum

- 103 -

Roste hlavně v pořičí Dyje v nejjižnější Moravě; pomíjivě však též v okolí Brna, na březích Bečvy u Vsetína a j. Kvete hlavně teprve v červnu a čci.

6. H. drobnokvětý (S. Irio¹ L.) jest slabší druh s útlými, světle zelenými, většinou kracovitě dělenými listy a dlouhými, lysými, lesklými šešulemi, které stojí na krátkých, tenkých stopkách; nejmladší šešule přesahuji vrcholek květní. Vnějškem podobá se velice druhu předcházejícímu.

Roste zdomácněle na klášterním dvoře Alžbětinek v Praze. Kvete od května do července. Celá rostlina má palčivě ostrou chuť.

7. H. nejtužší (S. strictissimum L. — obr. 168) liší se ode všech ostatních hulevníků tím, že jest vytrvalý a že má listy vesměs nedělené, podlouhle kopinaté, pilovitě zubaté, asi téže velikosti a barvy, jakou mají listy večernice (Hesperis matronalis). Lodyha jest tuhá, nahoře latovitě větvitá a obyčejně jako listy měkce pýřitá. Šešule (f) stojí na krátkých, odstálých stopkách a jsou většinou zpříma obloukovitě prohnuty. Semena mají na konci špičatý přívěsek, čímž se liší od semen všech druhů ostatních.

Roste místy v pobřežních houštinách nejraději mezi vrbovím a na stinných stráních, v Čechách hlavně v Polabí a Pojizeří, na Moravě zvláště v pořičí Dyje a na kopcích Pavlovských. Kvete v červnu a červenci.

¹) Jméno neznámého původu, zpřízněné asi s Erysimum, viz pozn. ⁵) na str. 104.