| |
| Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 2, strana 10:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
| <<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
|
- 10 - některých botaniků za samostatný druh pokládaná, tak zv. p. kašubský.1 (R. cassubicus L. — obr. 9), který mívá jen jeden značně veliký, skoro okrouhlý, na spodu srdčitý nebo ledvinovitý, zpravidla nedělený, hrubě zubatý list přizemní (zřídka 2 listy), a listy lodyžní rozeklané v úkrojky širší a zubaté. Velmi zřídka vyskytuji se rostliny s přízemními listy trojklannými (jako v obr. 9). 5. Ρ. plazivý neboli žarouš2 (R. repens L. - obr. 10) vyhání z oddenku vedle vystoupavých lodyh též listnaté, plazivé, až přes ½ m dlouhé výběžky, které vyrůstají z paždí přízemních listův a zapouštějí na některých místech z paždí svých listů do země kořínky. Těmi mohou se úžlabní pupeny samy vyživovati a vzrůsti v rostlinky samostatné, jimž pak už není . třeba spojení s rostlinou mateřskou. (Srovnej s jahodou.) Listy přízemní jsou jednoduše nebo dvojnásobně trojčetné, skládajíce se z řapíčkatých lístků, jež opět jsou hlouběji nebo mělčeji rozeklány ve 3 úkrojky. Kdežto lodyhy bývají více méně přitiskle chlupaté, někdy ovšem také lysé, jsou listy vždy zcela lysé a obyčejně (zvláště na močálovitých místech) silně lesklé. Zlatožluté kvítky spočívají na stopkách podél rýhovaných, mají ke koruně volně přiléhající (později poněkud odstálý) kalich a prodloužené, chlupaté lůžko. Krátce zobanité nažky jsou jemně tečkovány. Roste hojně v příkopech a na vlhkých místech. Pěstuje se však také s plnými květy v zahrádkách. Náleží ke druhům méně jedovatým a poněvadž listy jeho vařením jedovatost ztrácejí, požívají jich prý v některých krajinách jako salátu. 6. P. Hajní (R. nemorosus DC, R. aureus Schleich. - obr. 11) má lodyhu přímou, 3—5 dm vysokou, porostlou dole chlupy odstálými, nahoře přitisklými. Listy přízemní jsou zejména na řapících chlupaté a mají čepel rozdělenu ve 3 úkrojky, které bývají opět mělčeji nebo hlouběji rozeklány ve dva, po kraji zubatě zastřihované cípy. Žloutkově žluté květy stojí na rýhovaných stopkách, mají kališní lístky sotva polovici tak dlouhé jako plátky korunní, ke koruně volně 1) Byl pozorován nejprve na již. březích Baltického moře, v krajině, kterou obývají Kašubové, zbytek baltických Slovanů. 2) Tímto jménem byl původně nazýván pryskyřník lítý, který působí na kůži palčivé pryskýře (str. 14). |
| <<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
|
|
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
| <<< Předchozí stránka Další stránka >>> |