Pepř1 betelový2 (Piper betle L.) jest otáčivý keř o tenkých, hranatých větvích, okrouhle vejčitých, dole srdčitých, často nesouměrných, celokrajných listech a drobných květech směstnaných do stopkatých, válcovitých klasů. Složení těchto kvítků, z nichž dospívají kulovaté, k ose přisedlé bobule, jest podobné jako u pepře černého, o němž více pověděno v oddíle IV.
Také způsob pěstování jest podobný jako u pepře černého, proto se zde neuvádí.
Pepř betelový jest domovem ve Vých. Indii a na ostrovech Sundských, kde roste místy planě, ale v míře ještě větší se pěstuje na polích a v kuchyňských zahrádkách. Z Asie rozšířila se kultura jeho též na Madagaskar a blízké ostrovy, ano i do Západní Indie.
Šťavnaté listy jeho jsou proniknuty hořkou, peprnou látkou, pro kterouž je domorodci rádi žvýkají. Poněvadž by však samy o sobě chutnaly příliš ostře, natírají je navlhčeným páleným vápnem z mušlí a ovinují je okolo kousku ořechu arekového, po případě okolo kousku katechu nebo gambiru. Jako jest u nás zvykem nabízeti šňupec, tak nabízejí Malajci na ostrovech Sundských přátelům svým žvanečky betelové neboli siripinang3, jež při sobě stále nosí ve zvláštních, často umělecky ozdobených schránkách. Požívání listů betelových s uvedenými přísadami jest mezi Malajci všeobecně rozšířeno, proto také možno téměř u každé malajské chýše spatřiti políčko posázené pepřem betelovým. „Betel jest nejvábnější draždidlo všech kmenů malajských. Žvýkají jej bohatí i chudí, mužové, ženy i děti a krátí si jím čas i v noci“, vypravuje cestovatel Kořenský.
Požívání betelu způsobuje, že se člověk v tropech tolik nepotí a že dech jeho, ustavičným pojídáním ryb nepříjemně páchnoucí, stává se snesitelnějším. Naproti tomu však náruživé a nemírné požívání betelu kazí záhy zuby a silně dráždí až i otupuje ústroje zažívací. Jako žvýkáním ořechův arekových, tak i žvýkáním betelu zbarvují se sliny a pysky do červena.
Pozn. Na některých ostrovech v Polynesii, zejména na Otahiti a Sandvichách, pěstují domorodci pepř opojný (Piper methysticum Forst.), jehož vonné, peprné kořeny rádi žvýkají a nakládajíce je do mléka kokosového, připravují si z nich hnusný, opojný nápoj zvaný awa nebo kawa.
1České, latinské i německé jméno jest stejného původu jako perské biber, arab. babary atd.
2Dle malabarského jeho jména beetla.
3Pinangem nazývají Malajci netoliko žvanečky betelové, nýbrž i ořechy arekové.
