Damaroň1 australská neboli kauri (Dammara australis Don., Agathis2 australis Salisb.) jest statný, až 50 m vysoký strom o velice silném kmeni a mohutné, jehlancovité koruně, mající vstřícné, kratičce řapíkaté až skoro přisedlé, vejčitě kopinaté, celokrajné, kožovité listy a dvoudomé, neúhledné kvítky, které svým složením připomínají květy našich borovic a smrků. Náležíť damaroň k rostlinám nahosemenným (Gymnospermae), tudíž do blízkého příbuzenstva s našimi stromy jehličnatými, ač plochými listy se jim nikterak nepodobá.
Květy prašníkové jsou zastoupeny tyčinkami, které skládají vejčité jehnědy. Květy pestíkové, zastoupené pouhými semeníky, vězí v paždí šupinovitých listenů, které vytvářejí dohromady kulovatou šištici.
Později dosáhne tato šištice velikosti pomoranče, šupiny její zdřevnatí a ze semeníků vyvinou se semena opatřená blanitým křídlem.
Damaroň australská jest domovem výhradně na Severním ostrově Nového Zélandu, pro kterýžto ostrov jest stromem tak významným jako cedr pro Libanon nebo sekvoje pro Kalifornii. Poněvadž nad ostatními tamějšími stromy vyniká svojí mohutností, nazývají ji na Novém Zélandě „královnou lesů".
Hlavní užitek, jehož pověstné damarové lesy novozélandské dnešního času poskytují, záleží v trvanlivém, lehkém dřevu, které se vyváží i do jiných světa dílů. Mimo to roní se z větví a kmene vonná, bledožlutá pryskyřice, jež stéká často až ke kořenům a slévá se tam ve větší nebo menší balvany. Domorodci damarovou pryskyřici rádi žvýkají jako Turci mastix, proto ji v lesích damaroňových horlivě vyhledávají. Pro obchod však tato měkká pryskyřice nemá významu.
Pryskyřice, která se dováží do Evropy pod jménem novozélandské damary neboli kaurikopálu (resina damar, resina kauri), pochází sice též z damaroní, ale nikoli z damaroní nynějších, nýbrž z damaroní předvěkých. Před dávnými věky rostly na Novém Zélandě, zejména v krajině severně od Auklandu, rozsáhlé lesy damaroní, z nichž za dlouhé doby vyprýštilo se tolik pryskyřice, že zachovala se v zemi, úplně ztvrdnuvši, ve způsobě hrud a balvanů až podnes. Jako na pobřeží Baltického moře těží se jantar, ztvrdlá pryskyřice pocházející z jehličnatých stromů doby třetihorní, tak vykopávají na Novém Zélandě zvláštní „smolokopci" v tak zv. gumových polích (angl. gumifields) pryskyřici damarovou, oškrábou s ní zvětralou vnější vrstvu a pak ji dobře zpeněží. Obrazec 377., vyňatý z cestopisného díla Jos. Kořenského, znázorňuje, kterak smolokopci ohledávají železnými sondami půdu, na které před tisíciletími bujel damaroňový prales.
Druhdy užívalo se pryskyřice damarové v lékárnách. Dnešního dne připravují z ní, rozpouštějíce ji v terpentýnovém oleji, průhledné laky, jimiž přetírají olejové obrazy, mapy a karty.
Na ostrovech Molluckých a na některých ostrovech Sundských, zvláště na Sumatře a Borneu, roste damaroň bílá (Dammara alba Rumph., D. orientalis Lamb., Agathis dammara Rich.), která má listy podlouhle kopinaté a šišky kulovato-vejčité; v ostatních vlastnostech shoduje se s damaroní australskou. Z větví a kmene jejího prýští se tolik pryskyřice, že jí prý bývají ověšeny jako rampouchy. Nejvíce pryskyřice vytéká však z nádorů jako lidská hlava velikých, které vyrůstají nad kořeny. Tato pryskyřice, slévající se v balvany i mnoho kg těžké, posléze ztuhne v tvrdou, průsvitavou, bělavou, na lomu sklovitě lesklou hmotu podobnou kopálu. Rostou-li stromy blízko při pobřeží, zanášejí vlny mořské balvany této ztvrdlé pryskyřice často daleko od původního stanoviska.
Poněvadž jí možno upotřebiti k týmž účelům jako damary novozélandské, pryskyřice tato se všude ve vlasti damaroně bílé sbírá a uvádí do obchodu pod jménem damary indické neboli manilského kopálu (resina dammarae indicae).
1Dle malajského damar = pryskyřice. Kauri říkají damaroni na Novém Zélandě.
2Z řec. klubko, vzhledem ku květenstvím.
