Parnassia palustris - tolije bahenní
Slovensky: Bielokvet močiarny
Čeleď: Celastraceae - jesencovité
POPIS:
Vytrvalá, lysá, 5 až 40 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá, nevětvená, hranatá, na vrcholu s jediným květem. Přízemní listy vyrůstají v řídké růžici, jsou dlouze řapíkaté, vejčité až okrouhlé, celokrajné, na bázi srdčité, do 5 cm velké. Lodyžní list je obvykle jen 1 (zřídka 2 nebo žádný), je vejčitý, přisedlý, na bázi srdčitě objímavý. Květy vyrůstají jednotlivě na koncích lodyh, jsou 5četné, 1 až 3 cm v průměru, bílé nebo narůžovělé, s poloprůsvitnými, bezbarvými žilkami, brzy opadavé. Kališní lístky jsou vejčité, nestejně velké. Tyčinek je 5, jejich nitky jsou dole rozšířené, prašníky jsou žluté. Mezi tyčinkami vyrůstá 5 nápadných nektariových šupin, které se v horní části dělí na 7 až 15 niťovitých třásní ukončených žlutavými paličkami. Nektaria nevytváří žádný nektar, jejich žluté "hlavičky" však přesto lákají hmyz, byť na nich nic dobrého k snědku nenajdou. Semeník je vejcovitý, blizny jsou nejčastěji 4. Plodem je asi 1 cm velká tobolka otvírající se 4 chlopněmi. Kvete v VII až IX.
STANOVIŠTĚ:
Vlhké, rašelinné, slatinné nebo ostřicovo-mechové louky, rašeliniště, bahnité břehy, vlhké pastviny, mechové skály nebo prameniště v horách, na půdách minerálních, převážně vápnitých, někdy i slabě kyselých.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR dříve rostla takřka na celém území, v důsledku meliorací a jiných zemědělských činností je v současné době vzácná a ohrožená. Vyskytuje se převážně v pahorkatinách a horských oblastech, méně v nížinách a teplých polohách (max. asi 1300 m n.m., min. asi 160 m n.m.). Celkově roste v mírném, subarktickém a částečně i arktickém pásmu Evropy a Asie, na jihu jen ve vysokých pohořích (Malá Asie, Kavkaz, severní Írán, pohoří Atlas na severu Afriky). V Alpách např. vystupuje až do nadmořských výšek 2700 m.
LÉČITELSTVÍ:
V minulosti byla užívána jako léčivá rostlina, obsahuje pryskyřice a snad i další účinné látky. Užívala se při žaludečních potížích a zevně jako desinfekční prostředek.
