Vicia villosa - vikev huňatá
Syn.: Vicia polyphylla, Cracca villosa, Ervum villosum
Slovensky: Vika huňatá
Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
POPIS:
Jednoletá, ozimá nebo dvouletá, 30 až 130 cm dlouhá bylina. Lodyha je vystoupavá, poléhavá nebo popínavá, hustě a odstále chlupatá, hranatá, odspodu větvená. Listy jsou lichozpeřené, zakončené větvenou úponkou, s 6 až 10 páry lístků, které jsou krátce řapíčkaté, eliptické až čárkovité, dlouze a odstále chlupaté, na vrcholu s nasazenou špičkou, palisty jsou střelovité, chlupaté. Květy jsou uspořádány v mnohokvětém, jednostranném a dlouze stopkatém hroznu. Jednotlivé květy jsou 15 až 20 mm dlouhé, v různých odstínech modrofialové, vzácně i růžové až bílé, nehet pavézy je zhruba 2x další než její čepel, kalich je dlouze a odstále chlupatý, jeho horní cípy jsou trojúhelníkové a kratší než kališní trubka, dolní cípy jsou šídlovité a výrazně delší. Plodem je lusk s 1 až 4 semeny. Kvete v VI až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Pole, rumiště, podél cest, křoviny, stráně, louky, okraje lesů, ..., převážně na stanovištích slunných, teplých a sušších.
ROZŠÍŘENÍ:
Původní je pravděpodobně ve Středomoří, ale v současnosti roste v téměř celé Evropě (na severu po střední Skandinávii) a dále na Kavkaze, v Přední Asii, na severu Afriky a v Severní Americe. V ČR roste v teplých oblastech hojně, směrem do vyšších nadmořských výšek ubývá (max. asi 720 m n.m., výše roste jen přechodně).
UŽITÍ:
Pěstuje se v několika kultivarech na polích společně s obilím, neb poskytuje hodnotnou píci a seno. Daří se jí zejména v teplých oblastech na chudých, až písčitých půdách. Jednotlivé kultivary se liší vzrůstem, větvením lodyh, velikostí lístků nebo množstvím semen.
