Epilobium ciliatum - vrbovka žláznatá (vrbovka cizí)
Syn.: Epilobium adenocaulon, Epilobium graebneri, Epilobium dominii
Slovensky: Vŕbovka žliazkatá
Čeleď: Onagraceae - pupalkovité
POPIS:
Vytrvalá, 15 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha přímá nebo krátce vystoupavá, tupě 4hranná až oblá, se 2 až 4 úzkými křídly sbíhajícími od listů, někdy načervenalá, v dolní části lysá, v horní části nebo jen v květenství kadeřavě pýřitá a s hojnými žláznatými chlupy. Listy vstřícné, jen horní střídavé, všechny velmi krátce řapíkaté, podlouhle až vejčitě kopinaté, na bázi zúžené nebo zaokrouhlené nebo mělce srdčité, na okraji pilovitě zubaté, lysé nebo na okraji a na spodní straně na žilkách řídce pýřité, tmavě zelené nebo načervenalé. Květy 4četné, přímé (nepřevislé), korunní lístky růžové, zřídka téměř bílé, úzce vykrojené, blizna kyjovitá, nečleněná v laloky, tyčinek 8, z toho 4 delší než zbývající 4. Češule (hypanthia) krátce pýřitá a žláznatá. Kvete v VII až IX.
STANOVIŠTĚ:
Roste na velmi rozmanitých až téměř jakýchkoliv stanovištích a půdách, jako jsou příkopy, břehy, rákosiny, rumiště, paseky, lesní cesty, skládky, parky, zahrady, dvory, paty zdí atd. atd., na půdách mokrých až suchých, jílovitých až štěrkovitých.
ROZŠÍŘENÍ:
Původní je v Severní Americe, kde roste od Aljašky a severní Kanady až po jih Mexika. V Evropě se poprvé objevila zřejmě na konci 19. století, u nás byl její první výskyt zaznamenán v roce 1926, ve druhé polovině 20. století se začala na našem území velmi rychle šířit, takže dnes u nás patří k nejhojnějším zástupcům rodu vrbovka vůbec. Roste velmi hojně od pahorkatin po horské oblasti, v nižších polohách je převážně vzácnější. Kromě Evropy roste druhotně i ve východní Asii (Japonsko, Korea a východní Sibiř), na Havaji, v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu.
