Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis Hook.) náleží k nejpodivnějším rostlinám na zemi. Z tlustého, kuželovitého kořene, který vniká hluboko do země, vyrůstá nad zemí kuželovitý, sotva 2 dm vysoký, ale při tom často až přes 1 m v objemu silný kmen pouze se dvěma hnědozelenými listy. Vytrvávajíce na rostlině po celý její dlouhý život, třebas 80-100 let, tyto listy rozdělují se záhy v kožovité, úzké, až 3 m dlouhé cípy rozložené na zemi. Nahoře - mezi oběma listy - jest kmen rozšířen, tupě zaokrouhlen nebo prohlouben a pokryt svraskalou korou; na obvodě jeho pak vyrůstají nízké, rozvětvené, dvouřadě šupinami porostlé květonosné větévky.
Na vrcholcích těchto větévek sedí šišticovité jehnědy skládající se ze 4 řad šupin, v jejichž paždích vězí drobounké nahé kvíky o jednosemenném pestíku a 6 tyčinkách.
Plody, ve které jehnědy posléze dospívají, připomínají velice šišky našich smrků nebo jedlí, od nichž se liší jednak čtyřřadě seřaděnými šupinami, jednak červeným zbarvením a menšími rozměry, anyť nebývají delší než asi 5 cm.
Vzhledem k těmto plodům bylo by možno welwitschii považovati za jakýsi zakrslý jehličnatý stromek, ač od pravých jehličnatých stromů ve mnohém značně se odchyluje. „Jsouc rostlinou ve všech směrech nanejvýš památnou a podivuhodnou", praví o ní prof. Velenovský, „nemá nijakého bližšího příbuzenstva ani ve floře recentní ani v dobách geologických, tak že tu stojí jako úplně isolovaný, monotypický druh".
Welwitschie jest domovem na poušti Kalahari a na písečnatých planinách při západním pobřeží jižní Afriky, zvláště při pobřeží Velrybím. Evropanům jest známa teprve od r 1860., kteréhožto roku objevil ji rakouský botanik a lékař Bedř. Welwitsch, jenž byl portugalskou vládou vyslán do jižní Afriky na výzkumné cesty. Ku poctě svého objevitele byla pojmenována angl. botanikem Hookerem.
