Kosatec florentinský (Iris1 florentina L.) shoduje se u většině vlastností s kosatcem německým (Iris germanica L.), který u nás často pěstují jako okrasnou květinu ve venkovských zahrádkách, má však květy nejčastěji bílé, s modravým nádechem.
Jest domovem v jižní Evropě, kde roste planě, ale také jej tam místy pěstují; zvláště v horní Italii (v okolí Florencie, Verony a Vicenzy) možno spatřiti celá prostranství posázená tímto kosatcem. Poněvadž rostlina miluje půdu suchou a kamenitou, zakládají pěstitelé italští pole kosatcová nejraději na svazích a výslunných mýtinách. Když podzemní oddenky dosáhly dostatečné velikosti, což stává se ve 2.-3. roce po vysazení, vykopají je, očistí z hlíny, oloupou a usuší pečlivě na slunci. Za čerstva jsou oddenky dužnaté a mají ostře hořkou chuť. Sušením značně ztvrdnou a dostanou příjemnou, fialkovou vůni. Ze 100 kg oddenků čerstvých nasuší se asi 40 kg drogy, která přichází do obchodu pod jménem kořene fialkového (radix iridis flo rentinae).
Upotřebení fialkového kořene jest rozmanité: Dávají jej dětem, když dostávají zuby, aby si oň otíraly svrbící dásně, připravují z něho zubní prášek, přidávají ho do prsního thé a rozemletým na prášek obalují v lékárnách pilulky. Mimo to přidávají ho do voňavek, do pudru a do šňupavého tabáku, aby mu dodali příjemnější vůně. V Italii z něho též zhotovují růžence a všelijaké drobné předměty.
Pozn. Vedle kosatce florentinského dávají léčivé oddenky též některé jiné druhy, na př. kosatec německý (Iris germanica L.) a kosatec bledý (Iris pallida L.).
1Tak nazývali tento druh kosatce už ve starověkém Řecku.