Menyanthes trifoliata - vachta trojlistá

Čeleď: Gentianaceae - hořcovité

Rod

Menyanthes zahrnuje pouze tento jeden druh.
Latinské rodové jméno je odvozeno patrně od řeckých slov ménos=měsíc a anthos=květ, neb v minulosti se vachty používalo k léčení potíží spojených s menstruací.

Popis:

Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina. Lodyha silná, plná, vystoupavá. Listy vyrůstají z plazivého oddenku, jsou dlouze řapíkaté, 3četné, na bázi pochvaté, celé masité, lístky téměř přisedlé, elitpické až obvejčité. Květy jsou uspořádány v hustém a přímém hroznu, jehož stopka vyrůstá z úžlabí dolních listů. Jednotlivé květy jsou 5četné, oboupohlavné, nálevkovité, korunní lístky nazpět zahnuté, bělavé, na vnější straně někdy narůžovělé, na vnitřní straně hustě a dlouze vousaté, kalich je 5četný, tyčinek 5, prašníky fialové, blizna 2klaná. Plodem je tobolka. Kvete v V až VI.

Stanoviště:

Mokré louky, rašeliniště, prameniště, vodní příkopy, okraje tůní nebo rybníků, bažiny, mokřady, na půdách bahnitých, rašelinných, často přeplavovaných, obvykle málo výživných, převážně mírně kyselých, stanoviště světlé.

Rozšíření:

V ČR roztroušeně až vzácně od nížin po horské oblasti, nejvíce roste v nadmořských výškách od 300 do 650 m (max. asi 1200 m n.m.), zcela chybí v teplých a suchých oblastech. Celkově roste v mírném až subarktickém pásmu severní polokoule, na severu až po arktickou Sibiř, na jihu po jižní Japonsko, v jižních částech svého rozšíření roste zejména v horách.

Léčitelství:

Užívá se list, který se sbírá v době květu. Suší se rychle ve stínu nebo jen krátce na slunci, v případě umělého sušení za teplot nepřesahujících 50 °C. Protože se ale jedná o rostlinu chráněnou, je její sběr v přírodě prakticky vyloučen.
Droga obsahuje glykosidní hořčiny menyanthin a meliatin, cholin, pektin, třísloviny, organicky vázaný jód, vitamin C, flavonoidy, rutin, třísloviny, organické kyseliny, saponiny, sacharidy, silici, fytoncidy a snad i alkaloid gentianin.
Vachta zlepšuje trávící funkce, zvyšuje sekreci trávicích šťáv, ovlivňuje střevní peristaltiku, příznivě působí na činnost jater a žlučníku, tlumí pocity nevolnosti spojené se zvracením, působí mírně projímavě a příznivě ovlivňuje krvetvorbu.
Podává se obvykle buď ve formě prášku (4x denně na špičku kulatého nože) nebo ve formě nálevu (2 až 3 polévkové lžíce drogy na šálek vody, pije se 1 šálek denně až obden). Při leukémii nebo během léčby ozařováním se také osvědčila směs z vachty (50 %), bazalky (30 %) a zeměžluče (20 %), z níž se připravuje rovněž nálev.
Protože se jedná o drogu potenciálně mírně toxickou (možná přítomnost alkaloidů), není vhodná pro těhotné a kojící ženy.

Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.

Vachta v Českém herbáři z roku 1899:

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) roste na vlhkých lukách, na kraji rybníků a jezer, kvete v květnu a červnu. Má kořen dlouhý, hnědý, lodyhu na 1—2 st. vysokou; květ nalézá se v hroznu. Šťáva z listí čerstvého potřebuje se za lék, sušené listí slouží k odvarům; pro svou hořkost jest to lék velmi dobrý, prospívá proti krticím, blednici, žloutence, dně, vodnatelnosti, hysterii, zvláště pak proti zimnici.

Při léčení zvířat užívá se byliny této vůbec v případech takových, kde potřebí léků hořkých a zvláště hořce.

V letě lze použíti čerstvé nati buď na odvar nebo se rozseká a přimíchá rostlinožravým zvířatům do píce. Tímto způsobem dá se denně třikrát koním a skotu 360—540 gr. nebo 2—3 hrsti, ovcím a kozám třetina. Na odvar bere se na totéž množství osmkrát tolik vody, svaří se to na polovic a pak se tekutina procezená dá na jednou nebo na dvakráte.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]