Artemisia absinthium - pelyněk pravý

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

Popis:

Vytrvalá, plstnatě chlupatá, 50 až 150 cm vysoká bylina výrazně hořké chuti. Lodyha rýhovaná, větvená, bohatě olistěná, v dolní části dřevnatějící. Přízemní listy dlouze řapíkaté, 3x peřenodílné, úkrojky kopinaté, tupé, lodyžní listy střídavé, méně dělené, přisedlé až krátce řapíkaté. Úbory v bohatě větvené latě, 3 až 4 mm v průměru, nící, žluté, převážně trubkovité, zákrovní listeny šupinovité, blanitě lemované, listeny nedělené, kopinaté. Kvete v VII až X.

Stanoviště:

Podél cest, kamenitá místa, skalnaté stráně, rumiště, sutě, meze, na půdách vápnitých a dusíkatých, stanoviště teplé.

Rozšíření:

Původně zřejmě jen v západní Asii, jižní Evropě a v severní Africe, v současnosti roste vedle původního areálu rozšíření v téměř celé Evropě, v Severní i Jižní Americe i na Novém Zélandu. V ČR se vyskytuje roztroušeně, místy (zejména v teplých oblastech) až hojně.

Léčitelství:

Sbírá se kvetoucí nať (Herba absinthii) odřezáváním asi 5 až 10 cm nad zdřevnatělou částí lodyhy, kvalitnější drogou je však pouze list sdrhnutý společně s květem (Folium cum flos absinthii). Suší se rychle ve stínu nejlépe zavěšen ve svazcích (v případě natě) nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga má výrazně hořkou, až odpornou chuť (ostatně latinské druhové jméno je odvozeno od řeckého slova apsinthion, což v překladu znamená "to, co se nedá pít" - od stejného základu je mimochodem odvozeno i slovo abstinence).
Droga obsahuje zejména silice (asi 0,2 až 0,5%), jejichž nejdůležitější složku tvoří toxický thujon (=tujón, tujon, thujón) a thujol. Dále je přítomen kandiden, felandren, hořké seskviterpenové laktony, glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, flavonoidy, třísloviny, kvercetin, pryskyřice, flavonoid artemisetin, organické kyseliny a jiné látky.
Pelyněk mohutně podporuje tvorbu žaludečních šťáv, působí dezinfekčně, tlumí křeče, premenstruační napětí i menstruační bolesti, působí na činnost žlučníku a jater. Užívá se nejčastěji při nechutenství, zvracení, střevních kolikách, průjmu, při nedostatku žaludečních šťáv a při žlučníkových poruchách.
Obvykle se podává ve formě nálevu, který je však nutno pečlivě dávkovat: Jednorázová dávka by neměla překročit 1 g drogy, denní dávka by neměla být vyšší než 3 g. Vzhledem k tomu, že některé látky se z pelyňku jen obtížně luhují do vody, je účinnější formou tinktura nebo pelyňkové víno či likér.
POZOR: Předávkování pelyňkem může vyvolat otravy, při kterých může dojít k poškození nervové soustavy, jež se projevuje křečemi, stavy opojení, v těžších případech i bezvědomím, ochrnutím a postupnou ztrátou inteligence. Lehčí otravy se projevují ošklivostí, dávením a bolestmi hlavy. Pelyněk by rovněž neměly užívat kojící a těhotné ženy (ve větších dávkách může vyvolat potrat).
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.

Další užití:

• Pelyněk pravý se podobně jako pelyněk černobýl užívá jako koření.
• Z pelyňku pravého se vyráběl pověstný alkoholický nápoj absint. Vzhledem k tomu, že jeho nadměrné užívání nezřídka vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i demenci, je jeho výroba v současnosti v celém (nebo téměř celém?) světě zakázána (absint dnes běžně prodávaný v obchodech neobsahuje již ty látky - tj. zejména thujon a další silice - pro které byl dříve tak oblíben, neboť pelyněk se při jeho výrobě již neluhuje v alkoholu, ale jen v teplé vodě, v níž je thujon nerozpustný). Ve velmi malém množství se ale dodnes přidává do některých likérů a do vermutu.

Pelyněk v Českém herbáři z roku 1899:

Pelyněk (Artemisia), rostlina vůbec známá. Rozeznává se několik druhů; obyčejný má tlustý kořen, roste v plotech, na rumu; lodyha jest přímá, 1—2 m. vysoká. Listí vespod jest bělavé, chlupaté, květ jest malý, žlutý.

Kořen užívá se proti padoucnici; též čmýru podporuje prý; horský či alpský, nalézá se v Alpách, užívá se proti rozličným neduhům, proti průjemu, kurdějím, dávení, vodnatelnosti, kolice a j.; pobřežní či pomořský roste na břehu mořském a má silnou vůni.

Pelyněk všech druhů vůbec užívá se proti padoucnici, zvláště u dětí a dívek dospívajících; též u žen, kdy přestává čmýra; proti šlemu při katarrhu, též v žaludku, trpí-li zažívání. Dává se ve způsobě prášku 2krát denně.

V jiných nemocích dává se tinktura; šťáva z kořene smíchá se s lihem a užívá se denně 5—10 kapek.

Odvar s vínem a pivem podporuje porod, čmýru pak zvláště; výpary pelyňku vyhánějí mrtvý plod.

Údy slabé sílí, natíráme-li je pelyňkem, heřmánkem a šalvějí ve víně vařenými. Dětem, jimž rostou zuby, dává se thé — odvar pelyňku. Obkladky, lázně pelyňkové účinkují dobře při dně a hostci.

Ve zvěroléčitelství užívá se pelyňku proti neduhům ústrojů zažívacích a zasluhuje přednost, zvláště týče-li se zvířete slabšího. Užíti se ho může vůbec, kde se hodí jakýkoli lék hořký. Dává se jako prášek neb odvar.

Prášek hodí se pro ovce, jimž přimíchá se do tluči neb otrub se solí a jalovcem nebo s jinými prostředky vonnými, na př. s puškvorcem. Kdyby to ovce nežraly, dá se jim ve způsobě odvaru. Také proti zánětům se potřebuje za obkladek, třeba čerstvý, nebo odvar z něho k omývání.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Další rostlina rodu Artemisia:
Artemisia vulgaris Pelyněk černobýl