Saxifraga paniculata - lomikámen vždyživý
Syn.: Saxifraga aizoon
Slovensky: Lomikameň metlinatý
Čeleď: Saxifragaceae - lomikamenovité
POPIS:
Vytrvalá, trsnatá, 5 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha je přímá nebo v dolní části vystoupavá, nevětvená, řídce olistěně, chlupatá a posetá stopkatými, červenofialovými žlázkami. Listy jsou přisedlé, dužnaté, kožovité, při bázi brvité, výše chruplavčitě pilovité, na svrchní straně u každého zubu mají jamku vylučující uhličitan vápenatý. Přízemní listy jsou uspořádány v hustých růžicích, jsou šedozeelené, obkopinaté až obvejčité, při bázi klínovité, na vrcholu tupé až špičaté, 1 až 6 cm dlouhé. Lodyžní litsy jsou střídavé, obkopinaté až kopisťovité, na vrcholu špičaté. Květy jsou 5četné a vyrůstají ve vrcholičnatých latách v počtu 10 až 50, květní stopky jsou chlupaté a žláznaté stejně jako lodyha. Korunní lístky jsou 3 až 6 mm dlouhé, bílé nebo nažloutlé, často při bázi karmínově tečkované. Kalich je téměř do poloviny srostlý, žláznatý. Semeník je spodní. Plodem jsou kulovité tobolky, 3 až 6 mm velké. Kvete v V až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Skály (zejména vápencové), sutě, svahy, často orientované k severu. Na půdách velmi mělkých, nezřídka kořenuje přímo ve skalních štěrbinách.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR roste ostrůvkovitě, nejčastěji v kaňonech řek, na skalách a jejích vrcholech, převážně v pahorkatinách a podhorských oblastech (max. asi 1460 m n.m.). Hojnější je např. v Českém a Moravském krasu, na Pavlovských kopcích, v Českém středohoří, u Štramberka a v údolích některých řek (Berounka, Vltava, Dyje, Jihlava, Rokytná). Celkově roste nesouvisle v horách střední a jižní Evropy (od Pyrenejí, přes Alpy, Karpaty až do řeckých pohoří), na Kavkaze, v Norsku, na Islandu, v Grónsku a na východě Severní Ameriky (od USA na jihu až po arktické ostrovy na severu). V Alpách vystupuje až do nadmořských výšek 3400 m.
