Vincetoxicum hirundinaria - tolita lékařská

Čeleď: Asclepiadaceae - klejichovité

Rod

Vincetoxicum zahrnuje podle různých taxonomických pojetí buď 10 až 20 druhů rostoucích v Eurasii nebo až 150 druhů rozšířených v mírných a subtropických pásmech.

Popis:

Vytrvalá, 30 až 140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, obvykle nevětvená, oblá, při bázi nachová, jinak zelená, dvouřadě pýřitá. Listy vstřícné, křižmostojné, řapíkaté, vejčité, na bázi srdčitě vykrojené, na žilkách chlupaté. Květy ve vrcholících vyrůstajících v úžlabí listů, 5četné, bílé až žlutobílé. Kvete v VI až VII.

Stanoviště:

Výslunné a suché travnaté, křovinaté nebo skalnaté stráně, lesní světliny a okraje, lesostepi, na stanovištích polostinných a mírně teplých, na půdách suchých, mělkých, chudých.

Rozšíření:

V ČR v teplejších oblastech od nížin po podhorské oblasti roztroušeně až dosti hojně. Celkově roste v Evropě až po západní Sibiř, na severu po Belgii, Nizozemí, Dánsko a jižní Skandinávii, na jihu ostrůvkovitě na Pyrenejském ostrově, vzácně v severozápadní Africe, Korsice, Sardinii, Apeninském poloostrově a v Řecku.

Jedy a další obsažené látky:

Tolita obsahuje zejména v oddenku, ale i v dalších částech jedovatý glykosid vincetoxin a dále silici, pryskyřici, kyselinu asklepiovou a skořicovou, několik alkaloidů, sliz, saponiny. Otravy se projevují zvracením, průjmem, při větších dávkách může dojít k ochrnutí dechových center. Při dlouhodobém příjmu nízkých dávek drogy se může objevit zánět močových cest. Otrava byla pozorována u člověka i u některých zvířat, zejména u ovcí.

Léčitelství:

Obsahové látky, viz. předchozí odstavec.
Sbírá se oddenek (Radix hirundinariae, Radix vincetoxici officinarum) a to na jaře nebo na podzim.
Vzhledem k toxicitě dnes již není droga téměř užívána, v úvahu přichází snad jedině zevní použití k ošetření vyrážek nebo ekzémů. V minulosti byla tolita ceněna jako výborný močopudný a potopudný prostředek k vylučování toxických plodin látkové výměny v případech, kdy hrozila sebeotrava organismu (např. k likvidaci vnitřních otoků, zejména ledvinových, srdečních nebo lymfatických).
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.

Další užití:

V minulosti byla občas tolita užívána jako náhražková přadná rostlina (ve stonku obsahuje dlouhá, jemná a pevná vlákna).

Tolita v Českém herbáři z roku 1899:

Tolita (Cynanchum), a sice monspelská (C. monspeliacum), roste na jižním pomoří evropském, obsahuje mléko prudké, jež násilně počišťuje. Šťáva ta smíšená s jinými zove se seamonium. Jiný druh jest pospolitá (C. vincetoxium), roste na skalách po celé téměř Evropě; kvete v červenci až do září.

Kořen čerstvý má silný, nepříjemný zápach a chuť zasládlou, nahořklou, působí dávení, žene na pot a na moč; potřebuje se proti vodnatelnosti, vředům a hadímu uštknutí.

Nať má v sobě mnoho mléka. Olivolistá (C. oleofolium), keř přímý, roste v Egyptu a Nubii; drobné listí míchá se mezi sennes a počišťuje násilně.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy