![]()
Herbář Wendys
|
|||||
| Úvod | Rostliny cizí | Květena česká | Slovník | Herbář 1899 | Software Herbář |
| Succisa pratensis - čertkus lučníSlovensky: Čertkus lúčny Čeleď: Dipsacaceae - štětkovité
RodSuccisa zahrnuje pouze 3 až 4 druhy rostoucí v Evropě, západní Sibiři a na Kavkaze. U nás pouze tento jeden druh. Popis:Bylina vysoká asi 15 až 100 cm, v horní polovině větvená. Přízemní a dolní listy řapíkaté, kopinaté nebo eliptické až úzce obvejčité, na okraji oddáleně vroubkované, horní kopinaté a přisedlé. Květní hlávky zpočátku polokulovité, později kulovité až válcovité, květy tmavě modré nebo modrofialové, vzácně bílé nebo růžové. Kvete v VII až X. Stanoviště:Vlhké louky a pastviny, slatiny, okraje vlhkých cest, světlé střídavě vlhké lesy. Roste na střídavě vlhkých, neutrálních až slabě kyselých, humózních, jílovitých až hlinitých nebo rašelinných půdách. Rozšíření:V ČR dříve hojný, vzhledem k úbytku přirozených stanovišť v posledních desetiletích (hlavně v důsledku odvodňování) se však stává méně rozšířený a z řady míst již zcela vymizel, obecně se však vyskytuje od nížin až po horské oblasti. Celkově je rozšířen v Evropě včetně Skandinávie a Islandu, přičemž jeho jižní hranice rozšíření jde přibližně na úrovni středního Španělka, severní Itálie, Jugoslávie a severního Bulharska, dále roste na Ukrajině, v Rusku, druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky. Léčitelství:Obsahuje saponiny, glykosid scabiotin, kyselinu tannovou, škrob, tanin, sacharosu, hořčiny, pryskyřice a snad i fytoncidně působící látky (rostlina není chemicky zcela prozkoumána). Čertkus v Českém herbáři z roku 1899:Chrastavec (Scabiosa succisa) náleží mezi tak zvané štětkovité; jest vytrvalá, roste na vlhkých lukách a polích i v lesích, kvete v červenci až do září. Hnědočerný kořen zdá se, jako by byl ukousnut. Lodyha nabude výše až 1 mtr.; jest u země poněkud zahnuta, potom přímá; obyčejně holá nebo tenkými a měkkými chloupky porostlá, listy bývají také holé nebo chloupkovité, mají okraj celý nebo zakroužený nebo slabě pilovitý. Kvítky jasnomodré, někdy bílé, bělavé, červené neb červenavé tvoří strboulek polokulatý. Kořen krátký, jako malíček tlustý, s tlustým vlašením, nemá sice žádné vůně, ale za to má chuť silně hořkou, stahující. Chovať v sobě silnou látku tříslovitou. Odvar kořene toho užívá se proti různým neduhům, zejména proti vředům vnitřním i zevním, proti příjičným a nakažlivým nemocím, vodnatelnosti, proti červům; ku vystřikování proti bílému toku, za kloktadlo při vadách hrtanu, hrdla vůbec; tlučený kořen i nať přikládá se na záněty, zhmožděniny a na strupy, zejména pak na strupy, jež způsobuje svrab (prašivina). Zvěrolékaři rovněž ho používají hojně. Dříve se užívalo nati, celé rostliny tímže způsobem, jako kořene. Rostlinu lze usušiti a tak udržeti přes 2 roky, ku potřebě rozseká se, navlaží a vaří v málo vody a pak přikládá. [Viz také heslo kaviáš][přejít do tohoto starého herbáře] Poznámky návštěvníků těchto stránek:K této rostlině zatím žádný návštěvník nic nenapsal.[napsat poznámku nebo dotaz k této rostlině]
Reklama na tomto webu
|