![]() Fotografický herbář
|
|||||
| Úvod (Home) | Slovník | Herbář 1899 | Herbář na CD | Zvířata | Přátelé botaniky |
| Melissa officinalis - meduňka lékařskáČeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)
RodMelissa zahrnuje 3 druhy, které rostou od Evropy po Střední Asii a Írán. Popis:Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina, vonící po citrónu. Lodyha přímá až poléhavá, zaobleně 4hranná, větvená. Listy vstřícné, řapíkaté, čepel eliptická až vejčitá, pilovitá, hustě chlupatá až lysá. Květy ve 4 až 12 květých lichopřeslenech, které jsou přisedlé v úžlabí listenů, koruna dvoupyská, bílá, vzácně bleděmodrá, růžová nebo žlutobílá. Kvete v VI až VIII. Rozšíření:V ČR pěstovaná, občas zplaňuje, planě roste ve Středozemí a v Přední Asii. Léčitelství:Meduňka obsahuje asi 0,1% silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol), asi 4% tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky. Pěstování:Meduňka je náročná na teplo, proto jí vyhovují chráněné a slunné polohy (na nechráněných polohách často vymrzá), na zimu je dobré rostlinu "zateplit" nahrnutím zeminy nebo listí. Půda by měla být lehčí, výživná, humózní, hluboká, poněkud sušší. Množí se dělením trsů nebo semeny, semena se vysévají do pařeniště v březnu, na záhon se mladé rostlinky přepichují v květnu. Další užití:Meduňka se užívá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla. Meduňka v Českém herbáři z roku 1899:Meduňka (Melissa), a sice lékařská (M. officinalis). Kořen mnoholetý, lodyha přímá 1—2 st. vysoká, čtyřhranná, větevnatá, košatá, listy řapíkaté, vejčité, kvítky modré, žlutavé, bílé neb růžově naběhlé. Roste v Evropě jižní a též střední; kvete v červenci až do září. Má vůni příjemnou, citronovou; pěstuje se v zahradách. Obsahuje mnoho oleje; ode dávna se potřebovala za lék, zvláště proti neduhům sleziny a materníku; rozčiluje krev, dráždí čivy a zvyšuje činnost kožní. Odporučuje se proti závrati, melancholii, tlučení srdce, křečím a nepořádku v čmýře. Obyčejně užívá se jako odvar nebo thé — asi 8—-16 gr. nati na několik šálků. V lékárnách prodává se zvláštní voda melisová, jež o sobě nebo s jinými léky se užívá proti křečím, nadýmání aj. Aqua melissae composita, karmelitské kapky, užívají se po 4—8—11 grm. při neduzích žaludku, čiv, kolice, dávení a j. Líh melisový užívá se uvnitř i zevně k natírání (mazání). Nať potřebuje se na obkladky — přidati lze heřmánek, puškvorec a j., za prostředek při zánětech; rozhání mírně. Nať druhu jednoho chová se v lékárnách; též kanárská melisa má silnou vůni, ač se nepotřebuje za lék — aspoň jen zřídka. [přejít do tohoto starého herbáře] Poznámky návštěvníků těchto stránek:Honza napsal(a) 18.7.2009, 06:54 hod.: Mám ji na okně v truhlíku, na slunném místě. Listy bohužel hnědnou, rostlina chřadne, prosííím pomoc. [reagovat] Karel Krásl (Karel.Krasl.Prace[zavinac]volny.cz) napsal(a) 7.7.2008, 14:49 hod.: Má kouření této rostliny halucinogenní účinky, nebo nějaké jinné? Děkuji [reagovat] paprsek napsal(a) 19.7.2008, 17:38 hod.: neptej s a zkus to, za pokus na sobě nic nedáš .-) Karel Krásl (Karel.Krasl.Prace[zavinac]volny.cz) napsal(a) 26.7.2008, 10:55 hod.: Tak jsem jí trošku usušil, ubalil jointa a pustil se do toho. Slabě se mi motala hlava a po pěti minutách po kouření účinek zcela vymizel... [napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]
| ||||||||||||||||||||||