Na této straně začíná článek o rostlině:
Měsíčnice dvouletá - Lunaria biennis [= Měsíčnice roční - Lunaria annua]
Křen polní - Armoracia rusticana [= Křen selský - Armoracia rusticana]

- 127 -

v dolní části lodyhy skoro vstřícné, nahoře však střídavé. Světle fialové, vonné květy, objevující se od května do července, dospívají v elliptičné, k oběma koncům súžené šešulky (I. f), které jsou neobyčejně veliké (až 5 cm dlouhé a 2 cm široké), souběžně s blanitou přehrádkou silně smačknuté a visí na tenkých, převislých stopkách. Část těchto „stopek" vyrůstá nad lůžko květní a dlužno ji tudíž považovati za plodonoš (srovnej s brukví prodlouženou str. 119 a se silénkou). Semena (s) jsou svými šňůrami zarostlá do blanité přehrádky a mají křídlatou obrubu, tak že jsou v obrysu ledvinkovitá (půlměsíčná) a vítr je může daleko zanášeti. Chlopně zralých šešulí oddělují se od přehrádky shora dolů. Poloha kořínku k dělohám jest jako u tařic.

Roste v některých hornatých krajinách Čech i Moravy nejraději u lesních potokův; pěstuje se však také v květních zahrádkách. Sušených šešulek upotřebují v lékařství.

2. M. dvouletá (L. biennis Mönch. — obr. 210 II. f, s) má spodní listy zcela vstřícné, šešulky na obou koncích zaokrouhlené, květy nevonné a semena v obrysu okrouhlá. Pěstuje se též ve květních zahrádkách pro pěkné květy, které se rozvíjejí již v dubnu a květnu.

Rod 23. Křen¹ polní (Armoracia² rusticana³ Fl. Wett., Cochlearia⁴ armoracia² L., Meerrettig — obr. 211) jest vytrvalá bylina až přes 1 m vysoká, s rozbrázděnou, dutou lodyhou, která nahoře se rozvětvuje v bezlisté větve a na těch nese hroznatě sestavené, drobné, bílé květy rozvíjející se od května do července. Listy přízemní (L) jsou řapíkaté, podlouhle vejčité, vroubkovaně pilovité a neobyčejně veliké; listy lodyžní jsou dole peřenodílné a peřenoklané, nahoře úzce kopinaté, skoro celokrajné. Šešulky jsou kulovaté a obsahují v každém pouzdře několik semen; když při uzrání chlopně postranní se odchlípí, zůstane čnělka na rámci blanité přehrádky (čímž liší se křen od následujícího rodu lničky, viz str. 129). U nás však obyčejně šešulky úplně nedozrávají a tudíž se zřídka otvírají.

1 ) Rus. хрЬнъ vyskytuje se i v jiných jazycích slov. (pol. chrzau, chorv. hren atd.) a přešlo také do němčiny »kreen« a frančiny сran. Jest to svědectvím, že původní vlast křenu dlužno hledati v Rusku, odkudž asi před 1000 léty se rozšířil na západ.

2 ) Toto jméno, jehož již staří Římané a Řekové užívali nejspíše pro ředkev, jest původu keltického, jsouc složeno z ar = blízko + more = moře + rich = kraj, znamená tedy rostlinu blízko moře rostoucí; Armorica bylo celtické jméno pro nynější Bretagne.

3 ) Lat. rusticanus = venkovský.

4 ) Cochlearia viz rod 46.