Radyk (Chondrilla) [radyk prutnatý, Chondrilla juncea] roste v Evropě na rumištích, zdích a pustinách; obsahuje hořké mléko, jež ztvrdne jako gumi. Kořen potřebuje se proti průjemu a uštknutí hadímu.

Rakytník úzkolistý (Hippophae rhamnoides) [rakytník řešetlákovitý]. Keř 4-5' zvýší, kmen tlustý jako ruka; listy tupé, na líci zelené, na rubu luptaté; ovoce jako hrách veliké, měkké, šťavnaté. Roste na půdě písčité od pomoří baltického až na středozemí; též v Asii.

Ovoce tu a tam jedí; listy a květy vaří k léčení hostce, dny a kožních neduhů.

Ratanhia (Krameria) [Krameria triandra], peruánská, roste co keř v Peruansku. Kořen potřebuje se v lékárnách pod jménem ratanhia, a dává se jako lék proti krvotokům, zvláště vytéká-li krev z materníku, z močové trubice, též z ledvin; také proti průjemu a úplavici koná dobré služby.

Rdes vzplývavý (Potamogeton natans), kořen mrcasatý, lodyha dle hloubky vody rozdílně dlouhá; nalézá se ve vodách stojatých a tekutých po celé Evropě; kvete v červenci a srpnu.

Někteří lidé jedí rostlinu tu, která se také potřebuje v lékařství. Kozy a dobytek ji požírají, a prasata lze jí krmiti. Semena zobají ptáci.

Rozeznává se několik druhů, a kde se vyskytuje v hojnosti tato rostlina, může se užíti k mrvení polí.

Odvar rostliny té prospívá proti dávení; čerstvé listy jsou prospěšný na veškeré vředy.

Rdesen (kolenec, Polygonum) [truskavec, rdesno] má kořen vytrvalý; lodyha přímá, 2-3 st. vysoká. Rozeznává se několik druhů. Rostou vesměs podél cest, na polích, v rumu, jeden druh v Indii východní, kde se užívá proti vodnatelnosti. Jiný druh roste v Alpských dolinách, kdež ho užívají proti úplavici.

Kořene některých druhů užívá se k čistění krve, k hnaní na moč a proti kožním nemocím.

Reseda vonná (Reseda odorata) [rýt vonný] jest jednoduchá bylina s přímou, od dolejška větevnatou lodyhou. Listy podlouhlé jsou ke zpodu klínovitě súžené a jako celá nať trochu chlupaté. Květy dělají kuželovitý hrozen. Plod jest tobolka mnohosemenná, otevřená. Pěstuje se zhusta pro líbeznou vůni květů.

Tyto květy poskytují milou pastvu včelám. Obsahují něco málo etherického oleje.

Réva vinná (Vitis vinifera), keř s kmenem popínavým; květy malé, neúhledné, stojí v hustých latách. Voní příjemně. Plod jest bobule velmi šťavnatá. Zralé ovoce jsou bobulky zdravé; šťáva z nich vytlačená kvasí se a přechází v líhovitý vinný nápoj. Sušené bobule jsou známy co hrozinky malé, korinty, neb velké cibeby.

V jadérkách bobulí nalézá se olej.

Čerstvé hrozny slouží k léčení, zvláště při zácpě, žloutence; chudokrevné osoby nesmí se tak léčiti, poněvadž by krev svou ještě více rozředily. Víno upotřebiti může zvěrolékař, kde jest laciné, proti všeliké slabosti, zvláště při křečích, hostci, ochrnutí, kolice a při porodu. Koním a skotu se dává 250-500, ovcím 90 až 150, prasatům 30-90, psům 15-60 gr. Také zevně lze užíti vína při ochrnutí neb ochromnuti, ochabnutí, při podvrknutí (nohy), vymknutí, pohmoždění, otoku, hostci.

Nejlépe hodí se k tomu víno kyselé a červené, jehož užíti lze za studena nebo za tepla k umývání, nebo za obkladky, též ve spojení s aromatickými bylinami, s kafrem, solí a j. Též mláto z vína (matoliny, vinné mláto), kvasnice a sedlina hodí se za obkladky a k nahřívání proti zánětům, pohmožděninám a zvláště proti nečistým, páchnoucím vředům.

Reveň (Rheum). Rozeznává se několik druhů, a sice: jižná (R. australe). Roste v střední Asii. Od ní pochází kořen rabarborou zvaný a v lékařství vůbec známý. Nejlepší kořen tento pochází z Ruska. Rusové ho v Kjachtě nakoupí a dopravují do Petrohradu, odkud se rozváží do všech končin. Kořen tento má zvláštní vůni, chuť pak hořkou. Užívá se obyčejně jako prášek, a sice k počištění po 60 ctgr. až 1¼ gr. 2-4krát denně; také k povzbuzení činnosti žaludkové, 18-25 ctgr., denně 2-4kráte. Odvar upravuje se z 7½ až 11 gr. na 90-120 gr. vody. Kdo chce míti lektvař silnější, přidej koření nějaké, skořici, fenykl, třeba kávu. Mnozí žvýkají reveň a šťávu požívají. Syrup rabarborový hodí se zvláště pro dítky.

Tinktura vodová užívá se proti slabosti žaludku a sice 2-7½ gr. denně. Tinktura vinní upravuje se pomocí vína (malaga) a přidá se cukr, pomerančová kůra, kardamom, a pak užívá se proti zácpě, při slabém zažívám po 2-7½ gr., denně asi třikrát po 10-30 kapkách.

Reveň hodí se zvláště pro dítky; neúčinkuje tak prudce jako jiné podobné léky.

Potřebuje se též proti zašlemování, proti blednici a žloutence, proti slizotoku - též proti hlístám.

Užívá se nejvíce jako odvar či lektvař a přidává se k ní, aby se chuť zlepšila, cukr dle potřeby.

Reveň dává se při léčení zvířat v dávkách malých, jako vůbec všecky hořké léky, proti chronickým katarrhům žaludku a střev, proti úplavici, zvláště zvířat mladých, telat a jehňat, kdežto se přidá magnesie a opium.

K účelu tomu dává se koním a skotu 7-15 gr., ovcím, kozám a prasatům 1¾-7½ gr. několikrát denně, buď reveň samotná nebo smíšená s aromatickými omamujícími léky buďto jako prášek, lektvař, nebo odvar. Jakožto počišťovacího prostředku se jí neužívá u zvířat velkých, poněvadž jest příliš drahá a má účinek nepatrný; psům a kočkám dává se 3¾ až 11½ gr.

Rohovník (Ceratonia) [rohovník obecný, svatojánský chléb, Ceratonia siliqua] roste podél břehů moře středozemního, kvete od března do máje. Ovoce jeho jest známý svatojanský chléb. Připravuje se z něho pálenka; semeno se potřebuje za náhražku kávy. Listy užívají se při vydělávání kůže.

Rojovník (Ledum palustre) [rojovník bahenní] roste na vlhkých místech u nás zhusta, zvláště v lesích mezi smrky a borovicemi; kvete v máji a červnu; semena zrajou v srpnu. Lodyha je 2-4 st. vysoká, kůra popelavá, na větvích hnědá, plstnatá. Květy jsou bílé, někdy i červené; semeno malé.

Listí užívá se proti záduše, vyraženinám; zevně k omývání a zahnání neřesti. Bohužel míchá se tato jedovatina též do piva, by omámila spíše. Celý keř má vlastnosti omámivé, jedovaté.

Rosnatka (Drosera) roste na místech vlhkých; z kořene slabého vyroste několik listů, jež leží na zemi, tvoříce růži. Ze středu vyrazí lodyha s květem. Listy zdají se rosou potaženy. Šťáva z lodyhy potřebuje se k zahánění bradavic a pih. Nať užívá se proti vodnatelnosti, zimnici, prsním neduhům; - vodička z ní radí se proti neplodnosti.

Rotan (Calamus) [rotan rákosový, Calamus rotang]; rostliny tyto stojí uprostřed mezí palmami a rákosím. Činí křoví, z jehož středu vychází roh 12' dlouhý, jenž pak se rozděluje na větve listnaté; z toho vyrůstá šlahoun 100-300 sáhů dlouhý, jenž pne se s jednoho stromu na druhý. Šlahoun ten obsahuje dřeň, rotang zvaný.

Rody všecky rostliny této jsou užitečny. Mladé pazoušky a ovoce se jedí, palice pak roní mízu, která dává nápoj oblíbený.

Nejužitečnější jest lanový, rostoucí v Indii vých. na písčitých pomořích. Z něho dělají lana na koráby a pleteniny. Robí z něho holi, bičiště. Holový roste také v Indii; z něho pocházejí hole, jež nazývají se španělky. Pravý rotan roste v lesích indických; z něho předou lana, dělají z něho též pleteniny domácí; ovoce jedí surové i zadělané.

Jiný druh roste v Beninu, kde by mohl býti velmi užitečným; ale obyvatelstvo nepoužívá té výhody a nechá rostlinu tu v lese.

Dračí krevný rotan roste také v Indii, ovoce jeho bývá pokryto pryskyřicí červeně hnědou, tvrdou. To jest pravá dračí krev, jež přichází k nám také. Jádro jest plné červené šťávy. Dračí krev v slzách - ta nejjemnější - nepáchne, protož potřebuje se toliko v malířství a lékařství.

Bičový rotan nekvete, leda kmen zdélí 20-30 sáhů, načež vyhyne. Kořen jest hlíza tlustá, s vlašením černým a tuhým, tak že ani roztrhnouti se nedá. Z něho dělají hlavně bičiště.

Bezkmenný rotan nemá kmene; listy vynikají z kořenů a skládají trs; jsou 10-12' dlouhé; ovoce má dužninu návinnou, lahodnou a občerstvující, pročež jest rostlina ta velice vážena.

Routa (Ruta) [routa vonná, Ruta graveolens] obecná nebo zahradní, roste divoce v jižní Evropě; u nás pěstuje se v zahradách. Semeno má podobu ledvinkovitou; nať čerstvá má zvláštní odpornou vůni a chuť; obsahuje hojně oleje etherického, gumi a jiné látky hořké. Routa divoce rostoucí jest tak ostrá, že dotknutím pouhým dráždí kůži a způsobí zánět, oteklinu a puchýře. Užívá-li se v množství přílišném, způsobí prý ošklivý pot, závrať, otok jazyka, ospalost, křeče - podobný stav, jako při otrávení.

Routa pěstovaná působí mírněji, ona vábí kočky a považuje se dávno za lék proti nepravidelné čmýře; zvláště myslí se o ní, že na materník působí, pročež užívá se proti chronickým neduhům ústrojí toho, též proti nadýmání, kolice, žloutenici, červům atd., vůbec radí se v nemocích života, jakož i proti nemocím očním (slabému zraku). Také proti vzteklině ji dávali a sice 30 jader vlaských ořechů s hrstí routy utlučeno a smícháno s medem, což užívalo se ráno a večer asi lžíce. Sušením pozbude nať routová sílu svou; prášek po 60 až 120 ctgr. jest málo oblíben; také lektvař s vínem nebo s vodou málo se užívá; za to užívá se více listí čerstvého, tu a tam jí se rozsekané listí s chlebem jakožto žaludek sílící lék. Také za kloktadlo slouží; též na koupele zároveň s jinými. Olej routový dává se po 2-4 kapkách na cukru; ocet routový užívá se vnitř zřídka; spíše vně na obklad, k omývání při křečích, mdlobách; též za kloktadlo.

Routička (Fumaria) [zemědým lékařský, Fumaria officinalis] roste v Evropě na polích, v příkopech, na pustých místech, cestách a pod. Kvete celé léto, símě zraje v červenci až do září. Kořen jest vláknatý a žlutohnědý. Lodyha bývá 1 st. vysoká; listy řapíkaté; květy klasnaté; seje se z jara. Nať obsahuje žluté barvivo, šťáva potřebuje se proti zácpě a k snadnějšímu zažívání. Odvar nati se pije, načež močí vyhání mnohé nečistoty.

Rozchodník (tučný mužík, Sedum acre) [rozchodník ostrý] má tučné válcovité listy a žluté květy; roste po zdích, na písčinách a mezích. Kvete v červnu a červenci. Obecný (S. telephium) má květ bílý, roste v horách a dává příčinu k mnohým pověrám.

Obyvatelé zastrkují kusy rostliny za trámy, a dle trvání jejího soudí na délku života svého i na poměry budoucí.

Čerstvá nať požitá způsobí průjem a dávení; listy čerstvé, tlučené zastavují krvácení z nosu.

Rozmarina (Rosmarinus officinalis) [rozmarýna lékařská], keř vždy zelený, jest domovem v jižní Evropě, u nás pak pěstuje se v zahradách; listí i květy obsahují balsamovou vůni a chuť hořkou. Původem toho jest etherický olej, jenž má moc léčivou a působí na čivy, jež dráždí. Dříve dávalo se k užívání thé z rozmariny proti chorobám čivním, závrati, ochrnutí, krtícím, průjemu; nyní užívá se více zevně, za obkladek k utišení bolesti nebo ve způsobě vody aneb tinktury smíšené s jinými vonnými rostlinami při otoku, kolice, a s vínem proti palu a mrti.

Olej rozmarinový jest velmi těkavý; s cukrem užívá se ho proti chorobám čivním, nadýmání, při vadách čmýry, zevně za masť a náplasť; také proti čivním neduhům se potřebuje.

Líh rozmarinový jest olej rozpuštěný v líhu a potřebuje se k mazání. Proti dávení dává se smíšenina líhu rozmarinového se 6 kapkami anýzového oleje, čímž napustí se pijavý papír, jenž položí se na žaludek.

Masť rozmarinová, upravená z rozmariny, marjánky, routy, vavřínu a sádla, loje i vosku a oleje jalovcového, potřebuje se proti křečím, ochrnutí nebo proti slabosti údů.

Tinktura shotoví se takto: tři díly květu a listí, s 10 díly líhu, močí se 14 dní, načež se to přecedí. Upotřebení jako při líhu.

Rozpuk (Cicuta virosa) [rozpuk jízlivý]. Lodyha přímá, nahoře větvitá, lysá; květy bílé, stojí v okolících složených. Zvláště oddenek jest jedovatý. Roste na břehách řek a rybníků.

Při krájení vytéká z něho žlutá šťáva, jež zčervená. Z jara účinkuje jeho jed nejmocněji.

Kazijedy jsou kafr a kyseliny rostlinné.

Rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Jest to malá bylinka, s lodyhami 3-9 palců dlouhými; květy má víceméně modré. Čerstvá nať má slabou vůni; sušená jí pozbude. Potřebuje se na rány, proti katarrhu, dýchavičnosti, chrkání krve a v plicních neduzích, při nemocích ústrojí močového; co thé užívá se 2 litry na 3-4 šálky.

Lepší jest čerstvá šťáva, 2 lžíce, s kozím mlékem smíšená, ráno na lačný žaludek; zevně léčí rány a spáleniny. Šťáva čerstvá smíchá se s kořalkou a protřese řádně; za několik dní se sleje a přidá se k tomu benátské mýdlo, líh, růžová voda, a procedí se to. Nať utlučená na prášek a dobytku se solí dávaná účinkuje proti kašli. Půl lib. kamence v odvaru rozrazilovém zahání šváby.

Také se hodí za kloktadlo, když v ústech a hrdle jsou vředy. Pije-li se večer a ráno, po. 2 lt. sílí žaludek, čistí krev a léčí závrať.

Rozrazil, květ divizny, 1 kv. anýzu tlučeného v mázu medoviny - též přidati lze svařenou šťávu hruškovou, - to užíváno, léčí chrapot, tíseň na prsou, kašel a zjedná jasný hlas.

Jsou ještě mnohé druhy rozrazilů, z nichž ten který druh rovněž v lékařství se potřebuje, na př. onen, jenž roste na vlhkých místech a má chuť slanou, trochu ostrou; kvete v červnu až do srpna. Užívá se proti zácpě a kurdějím.

Rudodřev (Erythroxylum) [kokainovník pravý, Erythroxylum coca], též koka zvaný keř, rostoucí v Peruansku, 3-4 st. vysoký. Listy jeho potřebují se za lék proti zašlemování života a špatnému zažívání; také slouží za náhražku čaje čínského - pije se též tak. Domorodci je žvýkají. Jiný druh roste v Kolumbii a záp. Indii; listy a letorosty jeho mají moc chladící.

Rulík (Atropa) [rulík zlomocný, Atropa bella-donna], keř, jehož ovoce jest jedovaté. K potřebě lékařské hodí se listy a kořen.

Obsahuje látku, jež zove se atropin. Užívá se ho proti neduhům čivním, proti křečím žaludkovým, duševním nemocím, proti padoucnici; při chorobách jater a j.

Dává se nejlépe v podobě prášku, a sice pro osoby dospělé 1/3-1 grán. Odvar z listů užívá se jen zevně jako obkladek nebo ku vstřikování.

Atropin jest velmi prudce působící látka, pročež potřebí při užívání jeho největší opatrnosti.

Při léčení zvířat užívá se rulíku proti neduhům čivním a zvláště proti vnitřním zánětům očním. Dává se uvnitř sušeného listí koním a skotu po 7½-30, ovcím a prasatům po 3¾-15 gr, psům 1,25 gr.

Kořene sušeného dává se pouze jedna třetina dávky této, jako odvar horký, nebo pilule, o sobě nebo ve smíšenině se solí aneb kalomelem. Nati čerstvé bere se asi třikrát tolik co sušené.

Zevně užívá se listů a připraveného z nich extraktu proti zánětům očním, bolným otokům, křečím, v kterémžto případě také užíti lze tinktury. Zvěrolékař homeopat užívá léku toho proti vzteklině, závrati, zánětu očí, hrtanu, sněti, chřípěcí u koní (ozhřívka), moru (nakažlivé nemoci), u psů, proti kolice, zánětu dělohy, vemene a růži.

Tímže způsobem jako rulíku, užívá zvěrolékař i durmanu (viz t. čl.).

Růže křimská (Rhododendron) má rozličné odrůdy. Hlavnější jsou: Žlutá (Rh. chrysantum) [Rhododendron aureum], jest nízký větevnatý keř, jenž roste v krajinách severních, v horách sibiřských, na Kamčatce a j.

Listy mají vůni jako reveň a chuť hořkou, chovají v sobě etherický olej a tříslovinu. Odvar téže podněcuje k činnosti kůži a ledvinu, ale potřebí opatrnosti při upotřebení jeho, poněvadž větší dávka snadno způsobí průjem a dávení. Tinktura užívá se též proti hostci, dně, závrati, bolení hlavy, katarrhům sliznic v dýchadlech, proti bolení na prsou, v kříži a v zádech i v nohou a rukou.

Dají se 1-2 kapky tinktury čisté nebo 1,2-3 kapky rozředěné, dle potřeby 1-2krát denně.

Rezatá (Rh. ferrugineum), jest keř rostoucí na Alpách, Karpatech, Pyrenejích a v Sibiři; kvete v červenci a srpnu. Odvar listí zahání kámen; pupence v oleji močené poskytují Savojanům lék na bolesti a vředy.

Veliká (Rh. maximum), jest keř americký; poskytuje lék narkotický; kořen rozmačkaný jako obkladek zahání dnu a hostec.

Plstnatá (Rh. hirsutum), roste na Alpách; listí a větve léčí též kámen. Pontská (Rh. ponticum), roste u Černého moře a ve Španělsku. Dává narkotický balsám, jenž potřebuje se proti dně a hostci. - Mimo tyto jsou ještě jiné druhy r. kř., ježto méně jsou důležité.

Růže planá (šípková, Rosa canina) jest keř, jehož větve opatřeny jsou silnými, zahnutými ostny. Květy bílé, nebo bledorůžové, voní a stojí jednotlivě nebo po dvou. Plody červené (šípky) obsahují mnoho chlupatých nažek. Roste u cest a vůbec u nás; šípky jsou jedlé.

Růže zahradní potřebuje se v lékařství, a sice listy květové. Mají příjemnou vůni, která sušením se vytratí. Přičítá se jim moc stahující a posilující; odvar z nich radí se zvláště při lehkém krvotoku osob souchotivých. Voda růžová, upravená z květů růžových, potřebuje se jako oční voda a přidává se do rozličných omáček. Med růžový, 3 unce sušených květů s 2 litry horké vody, k čemuž přidá se 6 lib. čistého medu, potřebuje se nejvíce za kloktadlo.

Ocet růžový upraví se, když 1 lib. květů růžových, červených a 1 lib. bílých močí se 9 dní, pak vylisuje a procedí. Potřebuje se hlavně zevnitř, za kloktadlo při chorobě v ústech, ku vstřikování, umývání a pod.

Pomáda růžová užívá se při rtech rozpukaných, k obměkčení strupů a pod.

Růžový syrup upravuje se takto: 7 uncí květů, 6 lib. cukru, 6 žejdlíků vody vařící; 5½ unce líhu nechá se státi a močiti; potom se to procedí, odkouří až na 1 máz a rozpustí se cukr, načež přidá se líh.

Rybíz červený (či meruzalka, Ribes rubrum), keř 4 až 6 st. vysoký. Nese malé, červené neb žlutavobílé bobule, pěstuje se v zahradách a kvete v dubnu a květnu. Ovoce požívá se syrové, nebo se upravuje z něho víno a ocet. V lékařství užívá se ho za prostředek chladící. Šťáva neb syrub z něho míchá se s nápojem a užívá proti horečce.

Upravujeť se pak syrub ten způsobem následujícím: Hrozníčky rybízu, otrhané, dají se do nádoby, a ta postaví se do vařící vody, až šťáva vyteče, která se pak procedí bez meškání; tato šťáva se pak vaří s cukrem, až zhustne náležitě. Trochu syrupu toho v teplé vodě rozpuštěného dá příjemný nápoj. Rybíz dává se též proti škrkavkám a kurdějím. - Jiný druh, tak zvaný černý, liší se od předešlého, zvláště ovocem, které má barvu tmavě fialovou. Není též tak šťavnaté; za to žene na moč a léčí dnu i záškrt.

Víno upravuje se z jahůdek rybízu červeného takto: Na 1½ žejd. šťávy dá se čtvrt lib. cukru, a když se rozpustí, vlije se to do sudu, v němž to kysá ve sklepě a pak se přetočí do jiné nádoby.

Syrup upraviti lze z rybízu a višní; rozmačká se oboje a nechá v kamenné nádobě státi 24 hodin, načež se procedí, bez lisování, a na 1 lib. šťávy přidá se 10 lt. cukru, jenž se v tom rozpustí, načež se to svaří a procedí.

Rýže (Oryza sativa) má přímé 2-4 st. vysoké lysé stéblo a čárkovité, dlouhé listy. Pěstuje se v teplých krajinách, žádá půdu bahennou.

Původně doma jest na ostrovech indických; odtud pochází nejlepší rýže. Nyní se jí z Ameriky dováží mnoho a rýže z Karoliny považuje se za nejlepší. Po této rýži chválí se javanská; západoindická má červené čárky.

Z Turecka, z Egyptu přichází rýže začervenalá. Čím kulatější a drobnější rýže, tím špatnější. Dobrá rýže musí býti stejnozrná; jednotlivá zrna průhledná, ne červivá neb uprášená; při vaření musí vydati sliz a nesmí chuť nakyslou míti.

Stará rýže myje a pere se vápennou vodou, by vyhlížela pěkněji. To se pozná, dá-li se do vody, v které byla prána rýže, trochu soli šťavelové a jestliže voda se tím zkalí a stane podobna mléku.

Rýže jakožto lék mírní dráždivost a působí zácpu; proto se radí proti průjemu a úplavici, vařená ve vodě neb v mléce neb v polévce masové; neb co rýžová voda.

Také se požívá při chrkání krve; slabý žaludek snese nejspíše rýžovou polévku, poněvadž rýže nezpůsobuje větry.

Také rýžová mouka přichází do obchodu, jest bílá ale tvrdá; vyhlíží-li trochu žlutavě neb šedivě, jest míchaná.

Falšování to děje se velmi zhusta, ale poznati je lze toliko pomocí drobnohledu.

Přidat komentář