Střemcha bobková (Prunus1 laurocerasus2 L.) shoduje se celkem s naší střemchou obecnou (Prunus padus L.), až na to že má větší, kožovité listy, které na podzim neopadávají, a že hrozny bílých kvítků - o něco kratší nežli listy, z jejichž paždí vyrůstají - stojí přímo.

Bobkovišeň lékařská - Prunus laurocerasus

Jest domovem v západní Asii a v jižní Evropě. U nás ji často vídáme pěstovánu jako okrasný keř ve kbelících, v létě i pod širým nebem; zimy ovšem u nás nepřikryta nesnese.

Listy (folia laurocerasi) obsahují amygdalin, proto byvše rozemnuty voní hořkými mandlemi a kořenně chutnají.

V jižní Evropě, zejména v Přímoří, je otrhávají a roztloukají na kaši, do které přidají něco vody a líhu; z tohoto roztoku pak destillují tak zv. bobkovou vodičku (aqua laurocerasi), které se upotřebuje v lékárnách měrou tak hojnou, že se o ní žertovně říká: „aqua laurocerasi každou nemoc přerazí".

1Jménem prunus rozuměli starověcí Rekové švestku.

2Co do listů podobá se vavřínu (Laurus), co do plodů třešni (Cerasus).

 

Přidat komentář