Třešeň [višeň, bobkovišeň lékařská, Prunus cerasus, Prunus laurocerasus]

Třešeň (Cerasus), rozeznává se několik druhů; červené kyselé višně (vaiksle), a hnědé nebo-li černé, sladké třešně.

Prvější druh pochází z Orientu; druhý jest v Evropě domácí a byl znám již za časů Plinia a Virgila. Třešeň jest ovoce velmi oblíbené, občerstvující; střídmě požívané zdraví neškodné; požívá se syrové, vařené, zadělávané a patří k chladícím prostředkům. Sladká třešeň obsahuje více cukru. Třešeň tato užívá se s prospěchem proti chronické zácpě.

Z višně (kyselé) připravuje se pro lékárny syrup višňový, přídavek chladící k vodě, již pije nemocný; také se chválí proti kolice v ledvinách.

Voda třešňová z pecek (jader) upravená, nemá se požívati bez vědomí lékaře. Také likéry připravují se z třešní a višní, jako persiko, sorbet a j.

Víno z višní nebo třešní upraví se takto: zralé třešně, beze stopek, rozmačkají se a dají do cedníku; přidá se na 4 mázy šťávy 2 Ib. cukru, míchá se to a dá do nádoby.

Když to vykyše, nechá se to ležet tři měsíce v sudě a pak se stáčí víno to do láhví.

Třešeň (višeň) bobková (Prunus laurocerasus) roste jako keř 1—3 nebo jako strom až 7 mtr. vysoký v Malé Asii neb jižní Evropě. Kvete v dubnu a květnu; květy bílé, ovoce třešně červenočerné. Listí nemá vůně, ale rozemnuto vydává vůni jako hořké mandle, má chuť kořennou, hořkou. Listí to potřebuje se k přípravě vody bobkotřešňové, jež velmi zhusta se potřebuje v lékárnách a dává se proti rozličným neduhům. Deset kapek téže usmrtí psa, 1—2 lžíce člověka. Dává se o sobě, neb ve sloučení. Bez rady lékaře není radno užívati jí.

V homeopathii rovněž potřebuje se často proti různým neduhům, jako jsou n. př. křeče, slabost, padoucnice, ochrnutí, horečka, závrať, cholera, křeče žaludeční, souchotě, zapálení plic a j., a sice dává se 1—2 kapky v rozředění 1—3 vždy za 2—12 hodin.

Střemcha obecná (Prunus padus) náleží též k tomu rodu, roste v lesích, na vlhkých místech, kvete v dubnu a květnu. Kůra má vůni a chuť jako listí předešlé — obsahuje také částice podobné a má týž účinek; potřebuje se též jako ona v lékařství.

[Viz také heslo střemcha]

[dr. V. K.: Český herbář, nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 240-241]