otáčí se vždy v pravo, t. j. od východu к západu přes jih. Vstřícné, řapíkaté, drsné listy mají srdčitě vejčité čepele rozeklány ve 3 nebo 5 laloků po kraji pilovitých; nejhořejší listy bývají však nedělené. Na spodině řapíků jest po 2 blánovitých palistech, jež bývají často na konci rozeklány, na důkaz že vznikly srůstem z původních 4 palistů.

Květy, rozvíjející se koncem července a začátkem srpna, u některých pěstovaných odrůd však také dříve, jsou dvoudomé a téhož složení jako u konopě. Prašníkové (A, F) jsou sestaveny do úžlabních lat složených z vidlanů, jež přecházejí posléze ve vijany; mají 5listé zelenavé okvětí a 5 tyčinek. Pestíkové kvítky (B, F₁) sedí namnoze po 2 za suchomázdřitými lístky (6) úžlabních, stopkatých, krátkých klasů (jehněd) a mají jednolisté, tenkoblanné, pohárkovité okvětí (o), které objímá spodní polovici svrchního semeníku tak těsně, že se snadno přehlédne. Ostatně je semeník jednopouzdrý, jednovaječný a tvořen jsa dvěma plodolisty, nese na vrcholku 2 čnělky. Za každým kvítkem sedí drobná šupinka (š), vlastně listenec, z jehož paždí kvítek vyrůstá.

S morfologického stanoviska dlužno vždy dva sousední lístky šištice (b) považovati za zveličelé palisty listu, jehož řapík i čepel byly potlačeny - u znetvořených šištic se někdy vyvinují (viz obr. 116 c₁)! — a ony 4 kvítky, které sedí za těmi dvěma lístky, sluší pokládati i s jejich listenci za květenství vidlanovité o zcela zkrácených osách.

Po odkvetení vyvinou se z pestíkových květenství vzrůstem suchomázdřitých lístkův a šupinatých listenců vejčité šištice neboli „hlávky" (С) a ze semeníků drobné, smačknuté nažky, jejichž semenní klíček je svinut do spirály (z).

Okvětí a blanité listence plodních šištic jsou posety žlutými pryskyřičnými žlázkami — „chmelovou moučkou" — které obsahují vonnou, příjemně nahořklou látku — lupulin, mající pro rostlinu asi týž biologický význam jako pronikavě vonná látka na listenech nezralých nažek konopných (viz str. 86).

Od té doby, co poznalo se, že lupulin dodává pivu příjemně náhořklé chuti ničím jiným nenahraditelné a že chrání mimo to pivo od zkysnutí, pěstuje se chmel na polích ve zvláštních chmelnicích. Poněvadž šištice, v nichž vyvinuly se nažky („pecičky"), jsou pro pivovarnictví téměř bezcenné, dlužno při pěstění zvláště k tomu přihlížeti, aby kvítky pestíkové nebyly zúrodňovány. Proto ničí pěstitelé chmele, vědouce, že pyl přenáší vítr, každou prašníkovou rostlinu, kdekoli se ve chmelnici nebo v blízkém okolí objeví.

K účelům pivovarnickým počal se chmel v Evropě pěstovati nejprve v Čechách. Ze starých listin možno zjistiti, že už v 11. století pěstovali, chmel v Čechách zvláště klášterníci. Velice povzneslo se chmelařství české ve 14. století za Karla IV., kdy také do sousedních zemí, zejména do Bavor se rozšířilo; pokleslo však opět válkou 30letou. Za panování Marie Teresie věnována mu opět větší pozornost; nejvíce chmelnic však založeno bylo v posledním čtvrtstoletí.

Nyní pěstuje se chmel v Čechách hlavně ve 3 obvodech: v žatečko-rakovnickém v odrůdě zvané „staročeský ranný červeňák«, která dává nejjemnější zboží a již od 14. stol. šíří v obchodě nejlepší pověst českého chmelařství, pak v obvodě ústeckém, kde pěstuje se hlavně prostředně ranný červeňák ouštecký, a v obvodě dubském, kde pěstují namnoze hrubší odrůdu zvanou zeleňák. Na Moravě byly zakládány chmelnice teprve v posledních 25 létech a to hlavně v okolí Tršic (sev. od Přerova).

Mladé pupeny (pazoušky, chmelíček), jež z jara z kořenů vyrážejí, dávají chutný „chmelový chřest". Ze šištic natrhaných koncem srpna nebo začátkem září vaří místy „chmelové thé", jímž podporuje se trávení.

Planě neb zplaněle roste chmel nejraději ve vlhkých pobřežních křovích. Šištice jeho jsou však pro pivovarství téměř bez ceny.