Na této straně začíná článek o rostlině:
Nevadlec hřebenatý - Celosia cristata [= Nevadlec hřebenitý - Celosia argentea]
Věkostráz hlavatý - Gomphrena globosa

Roste na písečnatých a štěrkovitých polích, na úhorech, u cest a na pahorcích, zejména v širším okolí pražském a odtud dále na západ a sever, jakož i v Jičínsko-Boleslavsku a Budějovicko-Třeboňsku, na Moravě hlavně v části jižní a střední, ve Slezsku v části Opavské. Kvete od června do srpna.

Rozeznávají se ho 2 odrůdy:

α) Ch. menší (P. arvense minus) — rostlina drobnější, s listeny asi zdéli okvětí.

ß) Ch. větší (P. arv. majus, P. bracteatum Wallr.) — rostlina statnější, s listeny delšími nežli okvětí. Tato odrůda, u nás celkem vzácnější, připomíná vnějškem nemálo slanobýl (str. 75).

Pro okrasu ve květnicích a kořenáčích pěstují se u nás nejčastěji ještě tyto rody z řádu laskavcovitých:

1. Nevadlec hřebenatý neboli kohoutí hřeben (Celosia¹ cristata L., Hahnenkamm — obr. 107) — jest nápadný suchomázdřitými červenými květy, které jsou směstnány v laločnaté hřebeny; nahoře bývají kv. jalové, nahrazeny často barevnými listeny. Ostatně má střídavé, řapíkaté, podlouhle vejčité, celokrajné listy a ve květech jednobratré tyčinky. Kvete v létě. Pochází z Vých. Indie.

2. Věkostráz² hlavatý neboli červená imortela (Gomphrena³ globosa L., Kugelamarant — obr. 108) má asi 3 dm vysokou lodyhu porostlou vstřícnými,

¹) Z řec. κήλεος = spalující, svítící, vzhledem k červeným květům, které vypadají jako spálené, usušené.

²) Srovn. s pol. wiecznik, chorv. semprica (od lat. semper =vždy).

³) Zkomoleno z Gromphaena, jakž Plinius nazývá nějaký druh nevadnoucí, pestré květiny. Snad od řec. γράφω = píši, maluji, vzhledem k pestrým listům některých druhů.