Na této straně začíná článek o rostlině:
Merlík kýlnatý - Chenopodium carinatum [= Merlík trpasličí - Chenopodium pumilio]
Žminda prutovitá - Blitum virgatum [= Merlík listnatý - Chenopodium foliosum]

Pochází z Mexika, odkudž byl přivezen do Evropy jakožto bylina léčivá pod jménem »jezuitského thé«. Vyskytuje se u nás zřídka zplaněle, kveta od června do září.

13. Na levém břehu dolní Dyje u Šakvic blíže převozu do Polavy, jakož i podél silničných příkopů u Nosislavi (jvých. od Židlochovic) v jižní Moravě byl pozorován m. kylnatý (Ch. carinatum R. Br. — obr. 77), vyhánějící z vřetenovitého kořene četné, hned zdola rozvětvené, položené, 1—3 dm dlouhé, slabě žláznatě pýřité, až k vrcholku listnaté lodyhy, s nápadně malými, podlouhle vejčitými, chobotnatě laločnatými listy, které jsou vespod posety drobounkými, žlutými žlázkami a tudíž poněkud lepkavé, na nervech a řapíku pýřité.

Klubka květní, rozvíjející se v červenci a srpnu, skládají úžlabní, přetrhované, listnaté klásky. Květy mají zelené, dužnaté, 5 dílné okvětí o uštech lžicovitě vypouklých a namnoze jen 1 tyčinku. Čočkovitá, lesklá semena stojí v okvětí svisle a obsahují klíček kruhovitě stočený.

Byl k nám zavlečen z Australie nejspíše vlnou. Za čerstva silně voní.

Rod 2. Žminda¹ (Blitum², Erdbeerspinat) shoduje se v květech a plodech s rodem předch. až na to, že okvětí za plodu se zveličuje, dužnatí a červeně zbarvuje. U nás vyskytují se spíše pěstované nežli zplanělé 2 druhy:

1. Žminda prutovitá (Blitum virgatum L. - obr. 78) vyhání z 1letého kořene as ½ m vysokou, rýhovanou, prutovitě rozvětvenou lodyhu porostlou až na vrchol střídavými, řapíkatými, kosníkově nebo trojhranně podlouhlými, na spodu klínovitě súženými, nestejně a hrubě zubatými, lysými listy. Drobné, neúhledné, zelené, někdy pometáním mnohomanželné kvítky (F), rozvíjející se v měsících letních, jsou směstnány do kulovatých klubíček sedících v paždích listů. Mají 3-5dílné okvětí (f), které později zdužnatí a zčervená, čímž celá klubka nabývají podoby drobných malin, nejčastěji pouze jednu tyčinku, řidčeji 2—5 tyčinek a svrchní, volný (s okvětím nesrostlý) semeník se dvěma krátkými čnělkami. Plod (f, f₁) jest nažka, ukryta — jak už řečeno — ve zdužnělém, šarlatově červeném okvětí. Svislá, po kraji tupá, žlabovitá semena (z) mají kruhovitý, okolo bílku stočený klíček.

Opylení jest podobné jako u merlíku bílého (str. 53).

Pochází z jižní Evropy. U nás se pěstuje zřídka v zelných zahradách pro jedlé pupeny, listy i plody; velmi zřídka se vyskytuje zplaněle. Červenými plody prý se ve Valašsku venkovanky líčí.

1 ) Dle Jungmanna vzato z pol. źminda, źmienda.

2 ) Tímto jménem (řec. βλίτον) zvali žmindu již staří Řekové a Římané; souvisí snad se slovesem βλίω, βλάω = mdle chutnám.