Na této straně začíná článek o rostlině:
Skřípina bahenní - Scirpus palustris [= Bahnička mokřadní - Eleocharis palustris]

Roste na bažinných, rašelinných lukách a vlhkých písčinách v širším okolí pražském, středním Polabí, poříčí Ploučnice, hornatině doupovsko-tepelské, příbramských Brdech, na Budějovicko-Třeboňsku a Krumlovsku, jakož i velice pořídku a roztroušeně na Moravě a ve Slezsku. Kvete v červnu a červenci.

14. S. bahenní neboli palach (S. palustris L., Heleocharis¹ palustris R. Br. — obr. 806) vyhání z plazivého, rovnovážného oddenku trsy oblých, bezlistých, na spodu pouze dvěma pochvami objatých, nasivělých, málo lesklých stébel dílem jalových, dílem plodných, 2—5 dm vysokých. Plodná stébla jsou zakončena jako u obou předch, a u všech následujících druhů jediným podlouhlým nebo kuželovitým, 5—15 mm dlouhým klasem. Nemajíce podpůrných listenů, klasy (K) jsou na spodu as do polou objaty dvěma prázdnými, skoro vstřícnými plevami (p). Ostatně se skládají z většího počtu hnědých, na okraji suchomázdřitých, na hřbetním kýlu zelených, většinou přišpičatělých pluch, v jejichž paždích sedí po kvítku (F). Okvětí jest zastoupeno několika (nejčastěji 4) štětinkami (F₁), tyčinky jsou 3 a semeník nese na vrcholku čnělku, která jest na spodu cibulkatě ztloustlá, od semeníku zřetelně oddělena a nahoře rozeklána ve 2 bliznová ramena (viz též obr. 792 B). Vejčitá nažka (f), věnčena vytrvalou spodinou čnělky, jest dosti hladká.

Jest obecná na mokřadlech, vlhkých lukách, na březích rybníkův a řek. Kvete v měsících letních.

Vzhledem k tomu, že čnělky jsou dole cibulkatě ztloustlé a seškrcením od semeníku odčlánkované, oddělují někteří tento druh s následujícími od ostatních skřípin, považujíce je za samostatný rod - Heleocharis.¹

¹) Slož. z řec. έλος = močál + χαίρω = raduji se (χάρις = radost, záliba).