Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice odstálá - Carex distans [= Ostřice oddálená - Carex distans]
Ostřice Hornschuchova - Carex Hornschuchiana [= Ostřice Hostova - Carex hostiana]

Roste porůznu na rašelinných lukách, v lesních bažinách a příkopech. Kvete v máji a červnu.

Pozn. Vedle typyckého tvaru, jak byl popsán, vyskytují se u nás ještě 2 odrůdy, které považují někteří botanikové za samostatné druhy:

α) O. šupinoplodá neboli krátkozobanná (C. lepidocarpa¹ Tausch spec., C. brachyrrhyncha² var. Čel.) — mívá stébla chabá, tupohranná, nejvíce 2 dm vysoká, listy jen asi 2 mm široké, nejdolejší klásek zaokrouhlený, více oddálený a plodní měchýřky menší, se zobánkem jen asi I mm dlouhým, sehnutým. Byla pozorována hlavně v nížinách středního Labe (Čelákovice, Brandýs, Všetaty) a v okolí Znojma, Nov. Města i jinde na Moravě.

β) O. Oederova neboli rovnozobanná (C. Oederi³ Ehrh. spec., C. orthorrhyncha⁴ Čel. var.) — má též stébla nižší, tupohranná, listy jen asi 2 mm široké, namnoze delší nežli stébla, trochu namodrale zelené, klásky často hustě směstnané a měchýřky zralé zelenavé, 2—3 mm dlouhé, se zobánkem krátkým a rovným. Jest u nás dosti hojná.

39. O. odstálá (C. distans L. — obr. 764) vytváří z bezvýběžkatého oddenku hustý trs přímých, v době květu pouze asi 2 dm, později až 5 dm vysokých, tupě trojhranných, hladkých stébel na spodu s čárkovitými, plochými, 4—6 mm širokými, poměrně krátkými, stébla nepřerůstajícími, sivozelenými listy. Na vrcholku zakončuje stéblo jediný kopinatý klásek prašníkový, pod nímž jsou v paždí dlouze pochvatých, lupenitých, přímých listenů nejčastěji 2-3 značně od sebe oddálené, podlouhlé, hustokvěté klásky pestíkové; zřídka bývá více klásků pestíkových. Vejčité, přitupé pluchy (F F₁), často s krátkým brvkatým hrotem, jsou barvy světle rezavohnědá až kaštanové, na hřbetě se zeleným proužkem, na obvodě často s bílou uzounkou obrubou. Šedivě nebo žlutavě bledozelené, namnoze červeně skvrnaté, vejčité, trochu nafouklé, vně vypouklé, uvnitř ploché, žebernaté, zcela lysé měchýřky plodní (f) súžují se náhle v dosti krátký zobánek, rozeklaný v bylinné, trochu rozestálé, na vnitřním kraji brvkatě drsné zuby. Dozralé měchýřky odstávají přímo.

Roste na vlhkých nebo bahnitých lukách a travnatých pastvinách v severní polovině Čech, na Moravě i ve Slezsku. Kvete současně s druhem předch.

40. O. Hornschuchova (C. Hornschuchiana⁵ Hoppe, С. fulva⁶ Autt. — obr. 765) rozeznává se od druhu předch., jemuž značně se podobá, hlavně tím, že má bezvýběžkatý oddenek volně trsnatý, ženoucí krátké, obloukovité listnaté výhonky, sivozelené listy užší, namnoze jen 2 mm široké, pestíkové klásky vynikle stopkaté, hořejší často zblížené; kaštanové, vejčité, přitupé pluchy (F F₁) na konci bez hrotu, na obvodě s širokou bělomázdřitou obrubou a měchýřky (f) bledě travozelené, pak žlutavé, neskvrnaté, se zuby krátkého zobánku na vnitřní straně bělomázdřitými, lysými (nebrvitými). V ostatních vlastnostech shoduje se s o. odstálou.

Roste pořídku na rašelinných lukách a v bažinách v středním Polabí a ve střední Moravě. Kvete v máji a červnu.

Pozn. Na Hrabanově u Lysé pozorován byl míšenec o. Hornschuchovy a Oederovy (viz č. 38 β) — С. Hornschuchiana-Oederi (С. fulva⁶ Good. р.).

1 ) Slož. z řec. λεπίς = šupina + καρπός = plod.

2 ) Slož. z řec. βραχύς = krátký + ρύγχος = zoban.

3 ) Ku poctě Jiř. Krist. Oeder-a, botan. spisovatele v Oldenburce. Zemřel 1791.

4 ) Slož. z řec. δρθός = přímý, rovný + ρύγχος = zoban.

5 ) Ku poctě Bedř. Ηornschuсh-a, prof., cestovatele a botanika v Greifsvaldě; zemřel r. 1850.

6 ) Lat. fulvus = hnědožlutý.