Na této straně začíná článek o rostlině:
Ostřice černavá - Carex atrata [= Ostřice tmavá - Carex atrata]
Ostřice ranní - Carex praecox [= Ostřice časná - Carex praecox]
Ostřice vřesovištní - Carex ericetorum

lovsku, jakož i pořídku a velice porůznu v jižnější polovině Moravy, ve Vel. Kotlině v Jeseníku a ve Slezsku těšínském. Kvete od dubna do června.

16. O. černavá (C. atrata L. — obr. 742) shoduje se s ostř. Buxbaumobou v tom, že vrcholový vejčitý klásek nebývá zpravidla čistě prašníkový, an obsahuje v hořejší části kvítky pestíkové. Ostatně má trsnatý, bezvýběžkatý, černohnědý oddenek, přímá, 2—4 dm vysoká, dole listnatá, nahoře bezlistá, hladká stébla, čárkovité, ploché, tuhé, travozelené listy, na spodu hnědé, v síťku se netřepící pochvy, hustokvěté, vejčito-podlouhlé klásky pestíkové, v počtu 2—4, většinou krátce stopkaté, nejdolejší i dloužeji stopkatý a často nící, vejčité pluchy (F F₁ p) krátce špičaté až přitupé, černé, se zeleným úzkým pruhem, a lysé, opak vejčité nebo podlouhlé, skoro trojboké, zelené měchýřky (f) bezžebré, ukončené krátkým, nezřetelně dvouzubým zobánkem.

Roste pouze na travnatých holech, straních a hřebenech vyšších Krkonoš a moravsko-slezského Jeseníku. Kvete od června do srpna.

17. O. ranní (C. praecox Jacq., C. verna Vill. — obr. 743) vyhání z krátkého oddenku šupinaté výběžky a konečná, dole listnatá, 1-3 dm vysoká, trojhranná, hladká stébla s jediným vrcholovým kláskem prašníkovým a 1-3 dosti zblíženými klásky pestíkovými. Spodní pochvy listů netřepí se v síťku, listy jsou ploché, dosti tuhé, v mládí na kraji a hřbetním kýlu draslavé, posléze kratší než stébla, světle travozelené. Listeny, z jejichž paždí klásky vyrůstají, jsou buď bezčepelné nebo s krátkou čepelí a nejdolejší bývá krátce pochvatý. Klásek prašníkový jest kyjovitý, klásky pestíkové jsou vejčitě podlouhlé až podlouhle válcovité, přisedlé, spodní krátce stopkatý, se stopkou ukrytou v pochvě listenu. Vejčitě kopinaté, namnoze hrotité, po kraji lysé (nebrvité) pluchy (F, F₁) jsou rezavo-hnědé, se zeleným hřbetním pruhem; opak vejčité, trojboké, olivově zelené měchýřky (f) -súžené na vrcholku v kratičký, hustě chlupatý, vykrojený, na konci sotva mázdrovitý zobánek - jsou pýřitě srstnaté.

Roste hojně v suchých lesích, na pahorcích, mezích a u cest. Kvete v dubnu a máji.

18. O. vřesovištní (C. ericetorum PoIl. — obr. 744) podobá se vnějškem velice druhu předch., s nímž i v tom se shoduje, že vyhání z oddenku šupinaté výběžky a konečná, 1—3 dm vysoká, dole listnatá, často obloukovitě ohnutá stébla nahoře se zblíženými klásky a že má žlutavozelené, široce vejčité, trojboké, skoro bezzobanné měchýřky (f) pýřitě srstnaté. Ostatně však má tuhé, krátké listy nasivělé, blanovité listeny namnoze zcela nepatrné, prašníkový klásek vrcholový kyjovitě válcovitý, klásky pestíkové vejčité, vesměs přisedlé a pluchy (F F₁) široce vejčité, zaokrouhlené, na okraji bělomázdřité, útlé brvité, barvy žlutohnědé, se zeleným hřbetním pruhem.

Roste v borech, na lesních písčinách, a vřesovitých pláních velmi porůznu asi v týchž okresích jako o. Buxbaumova (str. 543), se kterouž i současně rozkvétá.