![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 4, strana 53:
Na této straně začíná článek o rostlině:
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
1. Merlík1 bílý (Chenopodium2 album L. - obr. 64) jest jednoletá bylina s přímou, až 1 m vysokou, podél rozbrázděnou, obyčejně větevnatou lodyhou, která bývá i s listy a květy moučnatě poprášena3, t. j. pokryta kratinkými, šťavnatými chloupky, jejichž konečné kulovaté buňky snadno opadávají. Střídavé, řapíkaté listy jsou kosočtverečně nebo podlouhle vejčité, někdy 3laločné, po kraji nestejně úhlatě zubaté; horní listy bývají však namnoze kopinaté a celokrajné. Drobounké, neúhledné kvítky, rozvíjející se v měsících letních, jsou nahloučeny do malých klubíček a ta sedí na úžlabních a konečných větévkách v přetrhovaných klasech a kláscích, jež dohromady skládají hroznovitou latu. Zelené, i s osami květenství bíle poprášené, hluboce 5dílné okvětí (F) dlužno považovati za kalich, anyť tyčinky, mající prašníky introrsní, jsou postaveny před cípy okvětní, s nimi se nestřídajíce (obr. 63). Svrchní semeník (F1), tvořený dvěma plodolisty a zakončený dvěma krátkými čnělkami, obsahuje jediné vajíčko vyrůstající ze středu dna. Plod jest kulatá, shora smačknutá, ve vytrvalém okvětí rovnovážně položená nažka, obsahující v černé, lesklé slupce jediné semeno s kruhovitě zatočeným klíčkem. Opylení protogynických kvítkův obstarává zpravidla vítr, poněvadž bývají jsouce neúhledný a bez medových šťav, hmyzem zřídka navštěvovány. Roste hojně jako plevel na polích, rumištích a u cest. Mladých listů možno upotřebiti jako špenátu a semen jako jáhel; proto pěstují jej ještě s jinými druhy zvláště ve Vých. Indii také na polích. Pozn. Merlík bílý náleží k rostlinám značně proměnlivým; vyskytujeť se u nás v několika odrůdách, jež někteří botanikové považují za samostatné druhy. Z těch zvláštní zmínky zasluhuje: M. kalinolistý (Ch. opulifolium Schrad. — obr. 65), mající dolejší a prostřední listy (L) okrouhle kosníkovité, tupé, skoro tak široké jak dlouhé — m. bílý má dolejší a prostřední listy asi 2krát tak dlouhé jak široké — a klubka květní v krátkých, bezlistých úžlabních klasech. Roste na podobných stanovištích jako m. bílý, jest však vzácnější. 2. M. fíkolistý (Ch. ficifolium Sm. — obr. 66) jest 1letá, světle zelená, málo pomoučená a chudě větvitá bylina, velice podobná m. bílému, jehož odrůdou 1 ) Od stslov. kmene merli = nslov. mrlȇti = slabě páliti, vzhledem k palčivé chuti některých druhů. Rusky slove марь. 2 ) Slož. z řec. χήν = husa + πόδιον = nožka, vzhledem ke tvaru listů některých druhů. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |