Na této straně začíná článek o rostlině:
Kostřava peřestá - Festuca varia [= Kostřava peřestá - Festuca versicolor]
Kostřava různolistá - Festuca heterophylla

bez osiny měřeno, 5—6 mm dlouhé! — s listy tenčími, dlouhými, někdy sotva ojíněnými, jejichž pochvy tak jako stébla často fialově nabíhají, považují někteří za samostatný druh, zovouce jej k. písečnou (F. psammophila Hackel, F. amethystina Host, non L. — obr. 703).

Roste nejraději na písčinách a v borech, zejména v nížinách vých. a středního Polabí, v Jičínsko-Boleslavsku a Karlovarsko-Tepelsku; na Moravě byla pozorována posud jen na náspech trati u Bzence. V Čechách na ni první upozornil, sbírav ji na písčinách u Kolína a Nymburku, prof. L. Čelakovský r. 1880.

b) K. žlábkovitá neboli přitvrdlá (F. sulcata Hackel, F. duriuscula Jacq. — obr. 704) poznává se od k. ovčí nejsnáze dle tuhých, štětinovitých listů se stran smačknutých, za sucha na každém boku s mělkým žlábkem: na příčném jejich řezu (N) možno pozorovati dobrou lupou obyčejně 5 svazků cévních a tři skupiny tlustobuněčného pletiva: v obou rozích a na hřbetě. Ostatně vytváří souvislé trsy 2—4 dm vysokých, namnoze jen při spodu pochvatých stébel a ohebných, přitloustlých, travozelených listů, má laty dole obyčejně pootevřené a klásky 6-8 mm dlouhé, krátce osinaté.

Náleží k nejobecnějším travám, rostouc všude na mezích, lukách, suchých stráních a v lesích.

Vyskytuje se v několika formách, z nichž u nás byla zvláště pozorována k. valesská (F. valesiaca Scheich. sp.), s listy tenčími, sivě ojíněnými, namnoze velice drsnými.

c) Na návrší Zlínu u Dol. Lukavic (svých. od Přeštic v Plzeňsku) byla r. 1870 prof. Lad. Čelakovským pozorována k. ametystová (F. amethystina L.), byvši sem patrně zavlečena z Bavor. Poznává se od předch. kostřav nejlépe dle dlouhých, nitovitých, měkkých, slabě nasivělých listů, které jsou na průřezu skoro 6hranné, v každém rohu se skupinou tlustobuněčného pletiva. Stébla 5—7 dm vysoká zakončují se úzkou, řídkou latou namnoze 5květých, asi 8 mm dlouhých klásků, jejichž pluchy jsou bezosinné, zpravidla hrotité. Listy stébelné jsou trochu silnější nežli listy přízemní a mají volné, v dolejší části lodyhy často nafialovělé pochvy.

2. K. peřestá (F. varia Haenke — obr. 705) podobá se na první pohled k. sivé, s níž i v tom se shoduje, že má řásně složené listy na průřezu oblé, pod pokožkou s celistvým kruhem tlustostěnného pletiva (viz obr. 701 L₁). Oproti všem kostřavám předcházejícím má však jazýčky v ústí listových pochev prodloužené, vejčité, vždy bez oušek; za to bývá ústí pochev u dolních listů ztloustlé v tmavý mozoulek. Semeník jest nahoře chlupatý, kdežto u předch, kostřav je lysý. Ostatně jsou stébla asi 3 dm vysoká, při spodu suchými pochvami vyhynulých listů obalená, i s tuhými, štětinovitými, namnoze velmi dlouhými listy sivozelená, ukončená latou dosti řídkou, z klásků 4—7květých, obyčejně žlutě a fialově peřestých.

Náležejíc květeně alpské, byla pozorována na několika málo místech na skaliskách vyšších Krkonoš. Kvete až v červenci a srpnu.

3. K. různolistá (F. heterophylla Lam. — obr. 706) slove tak odtud, že má jako násl. druh přízemní listy štětinovitě svinuté, na průřezu 3—5hranné, stébelní listy (L) však ploché, měkké, jako uvadlé, na spodu čepele se 2 oušky. Vyhání z bezvýběžkatého oddenku husté trsy četných listův a štíhlá 3-10 dm vysoká stébla. Řídká, prodloužená, namnoze trochu nící lata skládá se z klásků (K) 4—6květých, přímo odstálých, jejichž drsné pluchy jsou po kraji bělomázdřité a zakončují se obyčejně vláskovitou osinou.

Roste porůznu ve stinných lesích. Kvete v červnu a červenci.