Na této straně začíná článek o rostlině:
Zblochan (rod) - Glyceria
Zblochan zplývavý - Glyceria fluitans
Zblochan řasnatý - Glyceria plicata [= Zblochan řasnatý - Glyceria notata]

Pozn. V okolí Litoměřic, Teplic a Prahy byla pozorována odrůda s listy tenkými, svinutými, na pochvách vesměs lysými, s latou jednostrannou, přetrhovanou a s klásky nažloutlými — s. skalní (M. nebrodensis¹ Parlatore sp.).

Rod 44. Zblochan² (Glyceria,³ Süssgras) má vícekvěté (3—11květé) klásky jako rod lipnic, ale bezosinné pluchy jejich jsou na hřbetě oblé (nikoli kýlnaté). Ostatně jsou plevy značně kratší nežli nejbližší pluchy, tyto jsou 7—9žilné, plušky 2zubé a blizny vyčnívají po stranách klásků. Jsou vesměs vytrvalé rostliny vodní, s pochvami listův až nahoru uzavřenými. U nás se vyskytují 4 druhy:

1. Zblochan zplývavý (Glyceria fluitans R. В., Festuca⁴ fluitans L. — obr. 684) vyhání z plazivého, výběžkatého oddenku, jímž v bahně přezimoval, záhy na jaře dlouhé, čárkovité, ploché listy, které ve vodě vzplývají. Později vyrůstají též stébla spodem poléhavá a v kolénkách kořenující, až přes 1 m vysoká, i s uzavřenými pochvami listův hladká, zakončená dlouhou, jednostrannou latou, jejíž spodní větve v době květu rovnovážně odstávají, ale později se přikládají k hlavnímu vřetenu s ostatními větvemi, tak že je pak květenství stažené, velice úzké. Čárkovité, oblé, až 2½ cm dlouhé, ke svým větévkám přitisklé, nejčastěji sivozelené klásky mají na spodu 2 malé plevy (p) kratší nežli jsou nejbližší pluchy a obsahují 7-11 kvítků, jejichž pluchy (g) jsou bezosinné, na hřbetě oblé, vynikle 7—9žilné, po kraji bělomázdřité, plušky (g₁) dvouzubé. Tyčinky jsou 3, blizny 2, po stranách klásku vyčnívající.

Roste ve vodách blíže břehův a v bařinách. Kvete v měsících letních. Dává dobrou píci. V některých okresích vých. Pruska, Slezska a Polsky setřásají zralé obilky (z) do sít nebo je otírají do pytlů, připravujíce z nich „manovou" krupici („Mannaschwaden") a z té rozmanité pokrmy.

2. Z. řasnatý (G. plicata Fr. — obr. 685) podobá se vnějškem velice druhu předch., má však složitější, skoro všestranně rozloženou latu, jejíž spodní větve v době květu zcela pod pravým úhlem neodstávají, a menší, nejvýše 1½ cm dlouhé, za to však četnější klásky. Kromě toho má listy v mládí v dvojnásobné řasy složené, jazýčky zpravidla málo se třepící, vejčito-podlouhlé pluchy na konci tupé a prašníky žlutavé, kdežto zbl. vzplývavý má listy v mládí v jednoduchých řasách složeny, jazýčky slabě i hrubě se třepící, podlouhle kopinaté pluchy přišpičatělé a prašníky fialové

Roste na pokraji vod, nejraději u potokův a v příkopech v teplejších polohách,

¹) Viz pozn. ¹) na str. 514 ve sv. III.

²) Zblo (pol. źblo) = stéblo; tudíž tolik co stébelnatá bylina.

³) Od řec. γλυκύς, γλυκερός = sladký; odtud něm. Süssgras.

⁴) Viz pozn. na str. 511.