Na této straně začíná článek o rostlině:
Reveň čeřitá - Rheum undulatum [= Reveň kadeřavá - Rheum rhabarbarum]

β) Š. Knafův (R. Knafii¹ Čel.) jest míšencem š. pobřežního a klubkatého (maritimus X conglomeratus).

γ) Š. klamný (R. fallacinus Hauskn.) spojuje v sobě vlastnosti š. pobřežního a kadeřavého (maritimus X crispus).

Z cizozemských rodů rostlin rdesnovitých dlužno uvésti zvláště reveň² (Rheum,² Rhabarber), která se pěstuje v zahradách v několika druzích. Buďtež uvedeny pouze dva:

1. R. čeřitá (Rheum undulatum L. — obr. 61) — statná, as 1 ½ m vysoká bylina s řepovitě ztloustlým kořenem, velikými, dlouze řapíkatými, na spodu více méně srdčitými, po kraji vlnitě zprohýbanými, na rubu vynikle žilnatými listy a velice bohatou latou drobných, žlutavě bílých kvítků (F), které rozkvétajíce v květnu a červnu, jsou podobného složení jako květy štovíkův, maji však více tyčinek. Nažky (f) jsou trojboké, na hranách křídlaté.

Rostouc planě v Číně a Sibiři, pěstuje se u nás spíše pro okrasu nežli pro užitek. Ve Francii a v Anglii pěstují ji však zvláště pro léčivý, počistivý kořen — »francouzskou rabarbaru «³, — jakož i k účelům kuchyňským, anyť jarní pazoušky a mladé listy pojídají se jako zelenina.

¹) Ku poctě dr. Jos. Knafa, assistenta bot. zahrady a českého musea v Praze; † 1878.

²) Souvisí jako rus. ревень, z něhož do češtiny přijato, s lat. rheum = řec. ρήον, ρή, ρά, pod kterýmž jménem již Dioscorides kořen nějakého druhu reveně uvádí. Staří ji prý tak zvali dle řeky Rha (nynější Volhy), z jejíhož poříčí se dostávala do obchodu.

³) Vzniklo jako pol. rabarbar, slov. rabarbara atd. stažením rheum barbarum = řec. ρήον βάρβαρον.