Na této straně začíná článek o rostlině:
Bojínek horský - Phleum alpinum [= Bojínek alpinský - Phleum alpinum]
Bojínek drsný - Phleum asperum [= Bojínek latnatý - Phleum paniculatum]
Psárka (rod) - Alopecurus

odrůda byla dosud pozorována pouze v jižní Moravě v Hodonínském lese a v údolí Dyje u Znojma.

3. B. horský (Ph. alpinum L. — obr. 593) poznává se od obou druhů předch. nejsnáze podle těchto znaků: má pošvu nejhořejšího listu obyčejně nadmutou, klasovitou latu namnoze krátkou, vejčitou, špinavě fialově až černavě naběhlou a plevy (p) zakončené tak dlouhými osinami jako jsou samy. Ostatně jsou stébla jen 2—3 dm vysoká, namnoze 3listá, plevy obyčejně fialové, se zeleným kýlem, lysé, jen na kýlu s tuhými brvkami. Oproti b. Boehmerově nelze ve kláscích nalézti pastopečku po druhém, zakrnělém kvítku a květenství ohnuto byvši, podržuje klasovitý tvar.

Roste pouze v krajinách horských, zejména v Krkonoších, kde jest ve vyšších polohách obecný, v horách Jizerských, Jeseníku a Beskydách; v Šumavě jest vzácnější. Kvete až v červenci a srpnu.

4. B. drsný (Ph. asperum Vill., Chilochloa¹ aspera Ρ. B. — obr. 594) jest oproti všem vytrvalým druhům předcházejícím bylina jednoletá, bez jalových svazků listových. Podobá se vnějškem i také tím, že květenství ohnuta jsouce laločnatě se dělí (N) a že ve kláscích možno nalézti na spodu pluchy pastopečku po druhém kvítku, b. Boehmerově. Jest však pouze 2—3 dm vysoký, až skoro pod samé květenství listnatý, má obyčejně kratší laty, a plevy (F) nafouklé, šikmo uťaté, bradavičnatě tečkované, na kýlu drsně bradavkaté, skoro celé zelené, jen po kraji uzounce mázdřité.

Byl pozorován před léty na trávnicích a suchých kopcích v okolí Prahy, kamž dostal se nepochybně z jižní a západní Evropy, kde jest hojnější. Kvete v červnu a červenci.

Rod 10. Psárka² (Alopecurus³, Fuchsschwanz) shoduje se hustými, klasovitými latami jakož i jednokvětými, se stran smačknutými klásky a pérovítými bliznami vyčnívajícími z vrcholku klásků s rodem předch., má však plevy bezosinné, dole namnoze více méně spolu srostlé a pluchu váčkovitou, kvítek objímající, ze hřbetu osinatou; za to pluška docela chybí.

¹) Viz pozn. ²) na str. 437.

²) Jménem tím nazývají Slováci a Rusové ostřici (Carex). Obsahuje kmen pes a snad i rep (ohon, ocas), vzhledem k podobě kláskovitých květenství. Srovn. s pozn. násl. Rusky slove vedle батлачикъ лисехвостникъ, pol. vedle wyczyniec lisi ogon etc.

³) Slož. z řec. άλώπηξ = liška + ουρά = ocas, poněvadž klasovité laty následkem rezavě se zbarvujících vadnoucích prašníků připomínají liščí ohon.