Na této straně začíná článek o rostlině:
Kopíčko žluté - Asphodelus luteus
Kalokvět okoličnatý - Agapanthus umbellatus

6 tyčinek a svrchní semeník s nitkovitou čnělkou, dospívající v podlouhlou, mnohosemennou tobolku.

Jest domovem v japanu a Čině. Pěstuje se ještě s několika jinými druhy, na př. f. vejčitou neboli modrokvětou (F. ovata Spr., Hostia coerulea Tratt.), spíše pro pěkné listy nežli pro květy, které brzy pomíjejí. Kvete v červnu.

4. Kopíčko¹ žluté neboli asfodyl² (Asphodelus² luteus L., Asphodeline lutea Reichb., der Affodill, Asphodil, Aronsstab — obr. 506) má svazčitý kořen o hlizovitě naduřelých větvích, z něhož vyrůstají úzce čárkovité listy a přímá, 6—10 dm vysoká, jednoduchá lodyha, pokryta až pod samé květenství objímavými, rozšířenými pochvami úzce čárkovitých listů. Květy skládají hustý, konečný hrozen.

Mají hluboce 6dílné, žluté, vonné okvětí, 6 tyčinek (F, F₁) s nitkami obloukovitě prohnutými, na spodu rozšířenými a svrchní semeník, z něhož dozrává trojpouzdrá tobolka (f).

Rostouc planě na pobřežních skalách jižní Evropy, vydrží i u nás jako okrasná květina pod širým nebem. Kvete v červnu a červenci.

Vedle něho pěstuje se někdy v sadech též k. větevnaté (Asph. ramosus L.), s kořeny vřetenovitě ztloustlými, přízemními listy mečovitými, lodyhami namnoze větvitými, bezlistými a květy bílými.

Tento druh, rostoucí v jižní Evropě planě, sázeli starověcí Řekové a Římané na hroby na znamení smutku, domnívavše se, že nebožtíci zdužnělé kořeny pojídají.

5. Kalokvět okoličnatý (Agapanthus³ umbellatus Herit., Crinum africanum L., Schmucklilie, Liebesblume — obr. 507) jest vytrvalá bylina vyhánějící z hlízovitého oddenku růžici čárkovitých, 2—3 dm dlouhých listů a ze středu jejího bezlistý, 4—6 dm vysoký stvol, ukončený bohatým okolíkem krásně modrých květů. Trubkovitě zvonkovité okvětí jest asi do polovice rozekláno

¹) Srovn. chorv. kraljevo kopje, pol. berło.

²) Jménem άσφόδελος zvali tento rod rostlinný již staří Řekové. Slož. z řec. ά (sesilující předpona) + σφόνδυλος = hlíza, vzhledem k jedlým, hlízovitě naduřelým kořenům kop. větevnatého (Asph. ramosus), jejž Řekové sázeli na hroby, aby prý nebožtíci měli co jísti.

³) Slož. z řec. άγάπη = láska + άνθος = květ.