Na této straně začíná článek o rostlině:
Snědek pyrenejský - Ornithogalum pyrenaicum
Snědek homolovitý - Ornithogalum narbonense
Ladoňka (rod) - Scilla
Ladoňka dvoulistá - Scilla bifolia

5. S. pyrenejský (O. pyrenaicum L. — obr. 453) vyhání z vejčité cibule sivé, čárkovité, žlábkovitě prohnuté, v dolejší části pošvaté se objímající listy a přímou, až 1 m vysokou lodyhu s podobnými listy jako jsou přizemní, zakončenou prodlouženým bohatým hroznem zelenavě nebo žlutavě bílých květů. Přízemní listy bývají však v čas květu obyčejně již uvadlé. Okvětní lístky jsou čárkovito-podlouhlé, hvězdovitě rozložené, nitky tyčinek (a) kopinaté, bezzubé, stopky květní s počátku odstálé, později však i s tobolkami (f) k ose hroznu více méně přitisklé. Vejčitě kopinaté listeny, kratší nežli stopky květní, súžují se znenáhla v hrot.

Roste pořídku na polích a trávnících pouze ve vých. Moravě, na př. u Brusného a Chomýže mezi Holešovem a Bystřicí, na Svinci u Nov. Jičína, u Čaputského dvora u Hranic. Také se pěstuje někdy v zahradách na stinných místech pro okrasu. Kvete oproti předch. druhům až v červenci.

6. S. homolovitý (O. narbonense L. — obr. 454) shoduje se v bohatém hroznovitém květenství, ve květech hvězdovitě rozložených, v bezzubých nitkách tyčinek a v době květu s druhem předch. Má však žlabovité listy (L) zelené, lodyhu pouze 2—5 dm vysokou, vejčité listeny náhle v tenounkou špičku súžené a okvětní lístky bílé, se zelenou hřbetní páskou. Po odkvetení přikládají se stopky plodní více méně k ose hroznu, který v době květu byl homolovitý, anyť květy spodní maji mnohem delší a odstálejší stopky nežli květy hořejší.

Patře květeně jihoevropské a jsa pěstován někdy pro okrasu v květnicích uvádí se též z lesa u Nov. mlýnů na Dyji v j. Moravě. Dle Formánka však rostliny v těch místech rostoucí a za s. homolovitý omylem vydávané nejsou prý leč modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum Tausch — viz str. 360).

Rod 7. Ladoňka¹ (Scilla², Blaustern) shoduje se ve květech s rodem předch. až na to, že má okvětí zpravidla modré, namnoze (ač často dosti pozdě) opadavé a tyčinky ke spodině jeho lístků přirostlé; semena jsou okrouhlá, řidčeji podlouhlá. - Roste u nás planě pouze v jediném druhu; z cizích druhů, pěstovaných v zahradách pro okrasu, vyskytují se však dva zplaněle, ba i zdomácněle.

1. Ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia L. — obr. 455) vyhání z vejčité cibule nejčastěji jen 2, řidčeji tři široce čárkovité, žlábkovitě prohnuté, na konci trochu kápovité, více méně zpět ohnuté listy a mezi nimi jednoduchý, 1—2 dm vysoký, oblý, spodinou listův až do polou objatý stvol, zakončený řídkým, 2—12květým, vijanovitým hroznem; poněvadž dolejší kvítky mívají mnohem delší stopky nežli kvítky hořejší, nabývá květenství často rázu chocholíkovitého. Listeny pod květy obyčejně chybějí nebo jsou zakrnělé. Přímé kvítky mají 6listé, modré, zřídka bílé nebo růžové okvětí, 6 tyčinek (a) s modrošedými, napříč položenými prašníky, přirostlých nitkami ke spodinám okvětních lístkův (o), a svrchní semeník s jednoduchou čnělkou. Plod jest 3pouzdrá, ve 3 chlopně pukající tobolka (f), obsahující okrouhlá semena (z, z₁), každé s bílým přívěskem.

1 ) Utvořeno jako chorv. lužanja dle stanoviště (lada), na němž nejraději roste. Rusky slove пролыска.

2 ) Jménem σκίλλη zvali staří Řekové mořskou cibuli (str. 344).